Jaká byla sezóna 2014/15 pokud přihlédneme k faktu, že jste nastoupil do výkonného výboru spolu s ostatními členy bezprostředně před jejím zahájením?

Uplynulá sezóna se mi určitě hodnotí těžko. Po hektickém létu, kdy se prakticky den před začátkem sezóny zvolilo nové vedení, a všichni navíc víme, co se v klubu během června a července dělo, tak bych vstup do sezóny hodnotil dobře až mimořádně dobře, protože jsme v úvodních šesti kolech získali 12 bodů. Klukům se dařilo herně, dávali jsme branky a podle mého názoru mohl být fanoušek s našimi výkony až na zápas s Hodonínem doma spokojený. Ve druhé polovině sezóny, hlavně posledních 5 kol, už to z naší strany nebylo takové, jak jsme si představovali, ať už z pohledu bodového zisku, tak také z hlediska předváděné hry. Předpokládali jsme, že by v našich silách mělo být umístění do 10. místa, protože v létě nám odešli někteří hráči, nichž nejcitelnější byl logicky odchod Jana Koudelky, který v předloňské sezóně na jaře zařídil svými 14 brankami a 8 gólovými přihrávkami spoustu bodů, díky kterým jsme se se značným předstihem zachránili a nakonec uhráli výborné 5. místo. Bohužel konec podzimní části sezóny uplynulé sezóny nám nevyšel, což se ve fotbale stává. Spokojenost tedy byla s dvěma třetinami podzimu a také s naší účastí v poháru FAČR, kde jsme se probojovali do 2. kola, kde jsme sehráli před velmi pěknou návštěvou solidní partii s druholigovým Frýdkem. Jarní část už bohužel nemohu zcela dobře posoudit, protože jsem díky zdravotním problémům viděl jen tři domácí zápasy a některé další pouze ze záznamu. Po odchodu trenéra Grmely do Znojma přišel do Blanska, respektive se vrátil, Michal Kugler. Vsadili jsme na to, že dokáže poskládat kvalitní tým a dobrou partu, navíc jeho trenérské kvality jsou také nezanedbatelné. To vše se v průběhu jarní části sezóny jednoznačně potvrdilo. Jsem rád, že jsme se v posledním domácím utkání zachránili. Trenér odvedl s hráči veliký kus práce a za to mu bezpochyby patří poděkování. Viděl jsem domácí zápasy s velmi kvalitními týmy, které postoupili do MSFL, tedy s Velkým Meziříčím a Otrokovicemi. I když jsme je nezvládli podle našich představ bodově, tak, jak jsme v domácím prostředí chtěli, herně jsme určitě nepropadli. I v dalších zápasech, které jsem viděl na DVD, jsme si vytvořili spoustu šancí. To je pro mě měřítko kvality hry, protože pokud hraji utkání, v němž si šance nevytvářím, těžko můžu vstřelit branky a vyhrát. Soudný divák, který naše zápasy viděl, musí potvrdit, že to tak bylo. Kluci se navíc pokaždé vydali na maximum. Bohužel se někdy stane, třeba jako s Meziříčím, že se zápas prohraje. I to fotbal přináší. Zrovna po tomto utkání jsem mluvil s nejlepším střelcem divize D Pavlem Simrem, který před utkáním s námi očekával, že půjde o jednoduchou záležitost, ale po zápase uznal, že jsme předvedli velmi dobrý výkon a byl z naší hry překvapený. Celkově jsem spokojený s tím, že se podařila záchrana dříve než v posledním kole nebo administrativní cestou jako v divizi E. Trenér i hráči odvedli velký kus práce a splnili to, s čím jsme do jara nastupovali.

Na podzim byl tým do zápasu s Pelhřimovem v horní polovině tabulky, poté přišla série osmi utkání bez plného bodového zisku, která zapříčinila pád mužstva až na sestupovou 15. příčku. Do jaké míry se podle vás na této skutečnosti projevil fakt, že čtyři domácí zápasy z celkových osmi se hrály ve středu a tudíž tým absolvoval několik anglických týdnů?

Určitě to ideální nebylo, ale vymlouvat se na to nemůžeme. Středeční zápasy osobně pro týmy, které nehrají na profesionální úrovni, nemám rád. Tým se vždy dává obtížněji dohromady, protože kluci mají své zaměstnání nebo chodí do školy. Pro všech šestnáct týmů to však je stejné, takže by bylo ode mě velmi laciné svalovat naši negativní sérii na tento fakt. Spíše je potřeba se podívat, proč k tomu došlo. Jeden zápas byl odložen vinou nezpůsobilého terénu, to lze těžko nějak ovlivnit. Jeden zápas jsme měli přeložený z důvodu účasti pětice našich hráčů v Amatérské reprezentaci, což je pro klub velmi dobrá vizitka. Bohužel jsme na to doplatili v tom smyslu, že když se týmu v divizi dařilo, tak kluci odjeli s reprezentací do Srbska. Tam však dosáhli velkého úspěchu, což může být další důležitý krok v jejich budoucí kariéře. Teď jsou kluci v Irsku a věřím, že i tam se jim bude dařit. Před odletem jsem jim říkal, ať se vrátí co nejpozději, což by samozřejmě znamenalo velký úspěch, který bych jim já osobně moc přál. A konečně poslední podzimní domácí zápas jsme vyšli vstříc celku Napajedel, kterému z důvodu účasti na univerziádě chybělo několik hráčů. Jsem vždy zastáncem toho, aby se kluby mezi sebou dohodly a tak jsme spolu s ostatními členy výboru v tomto případě postupovali.

Na podzim se na zisku bodů v drtivé většině případů podíleli hráči, kteří přišli před sezónou ze Zbrojovky. Navíc na některých domácích hráčích se projevil pokles formy. I přesto se ozývaly kritické hlasy i z řad některých bývalých členů výboru či novinářů, že je v týmu nadměrný počet hráčů z Brna. Jaký je váš pohled?

Vždy to beru tak, že je tam trenér, který skládá sestavu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Za svoji kariéru jsem se doposud nesetkal s trenérem, který by záměrně nechal hrát horší hráče a lepší nechá sedět na lavičce. Podle mě je to totální nesmysl. Je na každém hráči, jakou má výkonnost a on sám je v první řadě zodpovědný za to, aby jeho výkonnost byla co nejlepší, protože ji ovlivňuje několik faktorů, které těžko může trenér ze své pozice jakýmkoliv způsobem změnit. Na trenérovi je poskládat to nejlepší, co momentálně má a dát týmu určitý styl, kterým se bude prezentovat. Za vše v konečném důsledku vždy hovoří statistiky. Ty lze těžko obejít a nebrat je v potaz. Pokud mi statistiky řeknou, že kluci, kteří prošli Zbrojovkou, to říkám záměrně, protože tady slyším hlasy, že jsou Brňáci a oni někteří z Brna vůbec nejsou, v nich vévodí, tak těžko můžu dále zpochybňovat jejich přínos pro mužstvo. To musí každý soudný člověk pochopit a dále o tom diskutovat je absolutně zcestné.

V samotném závěru podzimu muselo vedení řešit odchod trenéra Grmely, který obdržel nabídku od druholigového 1. SC Znojmo. Bylo to nečekané, ale nabídka z druholigového týmu nelze odmítnout, z tohoto důvodu jste mu jako vedení těžko mohli bránit jeho odchodu...

Tam se v podstatě jednalo o jeden týden, v němž nám zbývalo odehrát dva zápasy doma s Napajedly a venku na Vrchovině a také o dvě tréninkové jednotky. Radim Bubeníček v té době prožíval nelehké období po operaci kolene, o to více se angažoval jako asistent. Byl velmi dobře na zápasy připravený, vedl několik tréninků a byl v úzkém kontaktu s trenérem Grmelou. Z tohoto pohledu jsme neměli problém na vzniklou situaci promptně reagovat. Nedovolit trenérovi jít do profesionálního klubu, když ta nabídka přijde, postrádá logiku a ani se to neslučuje s mým vědomím a svědomím. Trenéru Grmelovi jsem tuto práci přál, s týmem skončil na 11. místě, bohužel se nedočkal prodloužení smlouvy, což mne mrzí. I takový je někdy fotbal. Znojmo je z mého pohledu těžší destinace, než některé jiné druholigové celky, protože v předloňské sezóně hrálo 1. ligu, z níž sestoupilo. Odešla spousta hráčů a spousta nových a zejména pak mladých hráčů do klubu přišla. Těžko mohu jeho práci hodnotit, ale určitě to pro něho nebylo jednoduché. Na podzim přišel na poslední tři kola. Na jaře se mu brzy podařilo dostat tým do klidných vod tabulky a uhrát několik dobrých výsledků, například zvítězit ve Zlíně, který postoupil do ligy, nebo porazit doma Viktorii Žižkov. Je škoda, že ve Znojmě trenér Grmela nepokračuje, ale věřím, že o práci mít nouzi v příští sezóně nebude.

Po příchodu trenéra Kuglera došlo k částečné obměně kádru. Přišlo více hráčů do defenzívy, kteří navíc zvýšili agresivitu a důraz celého mužstva, což se na jaře ukázalo jako správná cesta. Navíc měl tým před posledním zápasem v Polné aktivní skóre 17:16, celkem za jaro pak 20:22 a získal 18 bodů.

Určitě to je v první řadě zásluha trenéra Kuglera, který má velký přehled o hráčích z nižších soutěží, kteří třeba prošli juniorskými týmy, jsou pracovití a ambiciózní. Soustu hráčů navíc zná z klubů, kterými za svoji kariéru prošel. Hráči, které trénoval v mládežnických kategoriích, již dospěli. Z tohoto pohledu jsme neměli důvod mu při jeho tipech na hráčské příchody nevěřit. I přes příchody několika hráčů do zadních řad chtěl hrát aktivní fotbal směrem dopředu, i když věděl, že třeba venku to bude složitější praktikovat. To se mu podle mě podařilo. Co mám zprávy, tak i řada venkovních utkání byla velmi dobrá a bylo se v nich na co se dívat. I z domácích utkání, které jsem viděl, mohl divák jít naštvaný jen proto, že jsme neproměnili šance, které jsme si dokázali vytvářet, ale to už se opakuji.

Kde nastal podle Vás v jarní části sezóny zlom, že už jste věřil, že se záchrana podaří. Byl to anglický týden v polovině května, během kterého tým zvítězil v Bystřici nad Pernštejnem a poté v Rosicích?

Určitě tyto body nám k záchraně pomohly. Já jsem však od začátku věřil, že je v našich silách se zachránit, i když jsem na druhou stranu netipoval, že se Mutěnicím bude na jaře až tak příliš málo dařit. Jednoduchá cesta za záchranou to nebyla. I přes mé zdravotní problémy jsem však byl s trenérem často v kontaktu a nespatřoval jsem u něho nějaký náznak nervozity. Možná mi nechtěl ještě více přitížit, ale opravdu jsem z něho měl takový pocit. Navíc podle mě zvolil i vhodné rozestavení, odpovídající typologii hráčů a to se na výsledcích jednoznačně ukázalo.

Nyní je na programu velmi krátká letní přestávka. Vedení již pracuje na příchodech hráčů, někteří hráčů odejdou. Můžete naznačit, jaké změny tým čekají?

Z pochopitelných důvodů zatím nebudu konkrétní, ale jsme s trenérem domluveni, které posty chceme posílit a bavili jsme se i o konkrétních jménech. Doplnit bychom chtěli všechny řady. Někteří kluci mají nabídky odejít, některým končí hostování. Brankář Juran má opět nabídku z druholigového Znojma, kde by měl zasáhnout do přípravy, momentálně je s amatérskou reprezentací v Irsku. Uvidíme, jak to s ním dopadne. Určitě chceme na příští sezónu poskládat konkurenceschopný tým, který by hrál v divizi důstojnou roli. Z dorostu nám vychází trojice Jiří Kratochvíl, Ivan Beránek, Ondřej Blažek, které trenér Kugler dobře zná. Byly bychom rádi, kdyby se stali platnými členy kádru A mužstva i když je jasné, že bude velmi obtížně je okamžitě všechny tři zapracovat do základní sestavy. Už jsme s nimi spolu s předsedou klubu hovořili a podle jejich vyjádření se o svoji šanci chtěli poprat, což nás těší.

Jak vnímáte fakt, že ani jeden z trojice brněnských týmů nechtěl postoupit do divize D a co říkáte na momentální geografické rozložení týmů v divizi D v krajském přeboru?

Osobně se musím přiznat, že bych za současné situace také postoupit nechtěl. Já se dobře znám z lidmi ať už z Bohunic, Moravské Slavie či Sparty Brno a všude toto rozhodnutí udělali po dohodě s hráči. Z tohoto důvodu si myslím, že nemůže být řeč o tom, že by hráči neměli motivaci na další sezónu, i když mohli jít o soutěž výše. Mně se krajským přebor Jihomoravského kraje líbí, protože v něm hraje soustu brněných týmů, je tam Ráječko, postoupily Boskovice, což nezastírám, by bylo pro Blansko z tohoto pohledu ideální. Na tyto zápasy by chodilo daleko více diváků, než nám v divizi přijede třeba na utkání s celky z Vysočiny. Co se týká ekonomické stránky, tak v tomto směru je v současné době lepší krajský přebor. Po sportovní stránce však jsem toho názoru, že Blansko jako okresní město s 21 tisíci obyvateli by mělo hrát minimálně divizi, proto jsem moc rád, že se nám ji podařilo zachránit. Když se na to podíváme komplexně, tak současná fotbalová mapa u nás není vhodně rozložená. Chtělo by to udělat soutěže na úrovni regionální, aby bylo co nejvíce derby a aby se fanoušek těšil na zápas svého mužstva, které bude hrát proti soupeři z regionu. Měla by se na to vyčlenit určitá skupina lidí, která by se touto problematickou zabývala. Nemusíme chodit daleko za hranice, vždyť v Rakousku funguje tento model již několik let a určitě má něco do sebe.

Jaký bude podle Vás příští ročník divize D?

Rozhodně bude těžší ekonomicky, protože najezdíme více kilometrů. Opět bude 8 týmů z Vysočiny, čeká nás cesta do Šumperku, z jižní Moravy tu jsou pouze Rosice, Hodonín a Tasovice. Kvalita soutěže bude podle mě podobná, jako v minulém ročníku. O rozložení z pohledu regionálního jsme se bavili, takže bych se jen opakoval.

Novou sezónu zahájí Blansko v domácím prostředí zápasem proti Přerovu, podobné to bude v poháru FAČR, kde hostíme v předkole Líšeň. Je podle vás lepší začínat sezónu doma?

Osobně jsem los nikdy příliš neřešil. Odehrát se musí všech 30 kol proti všem soupeřům. Jediné, co mi trošku vadí, že ve vloženém 15. kole budeme hrát ve středu 9. září v Šumperku, což bude nepříjemné z pohledu toho, že hrajeme venku a kluci se budou muset dříve uvolnit ze zaměstnání a ze školy.

Obraťme list od Blanska, v sobotu 27. června opět ožije fotbalový stadion v Brně Za Lužánkami, kde se odehraje rozlučka Petra Švancary s profesionální kariérou. Jak se na tuto akci těšíte a co vůbec myšlence Petra Švancary oživit tento brněnských svatostánek jako jedna z legend Zbrojovky říkáte? (rozhovor vznikal ještě před rozlučkovým zápasem, pozn. autora)

Je to skvělá věc, že se tato akce uskuteční i to, že je o ni tak obrovský zájem. Myslím si, že kdyby měl Petr povolenou kapacitu 50.000 diváků, tak by ji asi pomalu vyprodal. Hrozně se těším a jsem plný očekávání. Jsme s Petrem a mými bývalými spoluhráči ze Zbrojovky domluvení, že se potkáme již před touto akcí na hotelu Boby. Každopádně Petr se svým týmem spolupracovníkům a věrným brněnských fanouškům dokázal, že je možné tam odehrát utkání. Lužánky v lidech vyvolávají spoustu pěkných vzpomínek a jsou prostě zvyklí tam chodit na sport. Třeba tam za nedlouho půjdeme na hokejový zápas. Jenom si můžeme přát, abychom tam v dohledné době mohli chodit na 1. ligu na fotbal a Zbrojovka se tam opět vrátila.

Po odehrání rozlučkového zápasu se bude řešit, co se stadionem dál a jak ho využít. Nenapadlo vás třeba, že by tam Blansko mohlo sehrát přípravné utkání?

Myšlenka to není určitě k zahození, ale já mám trošku obavy, jak se podaří ochránit trávu, kterou zde byla vybudována. Bylo štěstí, že až na pár dnů, kdy bylo velké horko, tak byly celkem příznivé klimatické podmínky a hodně také pomohli hasiči, kteří jezdili hřiště pravidelně kropit. Mám obavy, aby se zanedlouho po rozlučce hřiště nedostalo do stavu, který se bude podobat tomu, který byl ještě před půl rokem. Snad to kompetentní lidé z Brna nedopustí, protože by to byla ohromná škoda.

Je podle Vás reálné, že v Brně v horizontu pěti let vyroste nový fotbalový stadion?

Je jasné, že jde o náročnou investici, do které se musí zapojit stát, kraj, město Brno a také soukromí investoři. Moc bych si přál, aby nový stadion v Brně vyrostl, protože by si ho fanoušci z celé jižní Moravy zasloužili. Mám však obavy, že pokud se najdou finanční prostředky ze státní kasy na výstavbu národního stadionu, tak budou tyto investice směřovány do Prahy. Rád bych se v tomto názoru zmýlil.

Děkujeme za rozhovor.