Většinu kariéry se tyčí ve středu obrany jako majestátní hora. V závěru podzimní části fotbalové MSFL se blanenský Stanislav Píšek posunul na hrot. „Bylo to jednodušší, než kdyby mě dal někdo na pravou zálohu, kde bych musel běhat. To bych mohl každý zápas v páté minutě vystřídat, protože bych tam byl na nic,“ přemítá 207 cm vysoký habán. „V útoku to zase tak složité nebylo, nemuselo se nic vymýšlet. Šel jsem to tam odbojovat, aby to další kluci měli jednodušší.“

Přitom když se 29letý obránce od trenéra Zbořila dozvěděl, že bude plnit roli, jako dříve ve fotbalové reprezentaci zastával statný Jan Koller, byl v šoku. „Přišel za mnou na začátku týdne na tréninku a ukázal mi lístek se sestavou,“ popisuje Píšek. Mezi obrannou čtveřicí se chasník z Rousínova neviděl, tak pokrčil rameny: „Nevadí, klidně to odsedím na střídačce.“

„Podívej se pořádně,“ opáčil kouč. Píšek našel svoje jméno v útoku. „Chvilku jsem nevěřil, ale pak jsem řekl, že kam mě postaví, tam udělám pro mančaft maximum.“

V Blansku potřebovali něco změnit, tým od poloviny září do poloviny října trápila šňůra proher. „Taky se zhoršovaly terény. Kluci si mohli pomoct, že to na mě nakopli a já se snažil balon udržet,“ podotýká Píšek.

A i díky téhle rošádě třetiligový nováček v posledních pěti kolech vydoloval šest bodů, v tabulce přezimuje na 14. příčce. „Chtěli bychom mít víc bodů, strašně moc proher bylo o gól, to nás ubíjelo na psychice,“ bilancuje blanenský univerzál. „Všichni nás do role outsidera, my jsme to bohužel potvrdili,“ uznává Píšek.

Ačkoliv si bývalý hráč Rousínova, Šardic či Bohunic v blanenském dresu připsal první třetiligové starty, zaznamenal solidní tři trefy. Nejen kvůli své výšce zastával roli lídra týmu na hřišti i mimo něj. „Naštěstí s tím problém nemám, s mým hlubokým hlasem ani nemusím moc křičet,“ pousměje se Píšek, jenž mladému týmu dělal de facto otce. „Kluci to měli nastavené sami od první chvíle. Pořád mi říkali: Taťko, pojď sem,“ líčí s úsměvem dočasný útočník. „Když to řeknu legračně, zatímco dřív jsem po zápase v obraně mohl klidně na pivo, po prvních dvou zápasech v útoku jsem byl rád, že jsem přišel domů a spal jsem. Byl jsem fyzicky vyšťavený. Není to tak, že mě tam postavili a stál jsem tam jako bidlo.“

Na jaře by blanenský kolos už nemusel strašit obránce soupeřů. „Radši bych se vrátil dozadu a nechal to klukům, co se vepředu pohybují celý život,“ hlásí Píšek. „Ale záleží na trenérovi, jestli budu v Blansku vůbec pokračovat. Máme ale takovou domluvu, že když mě bude chtít, zůstanu.“