Trenére, v zápase jste dali dvě krásné branky a brzy vedli 2:0, s čímž Hodonín určitě nepočítal. Jak byste zhodnotil zápas?

Do zápasu jsme šli s tím, že v žádném případě nechceme skončit třetí od konce. Chtěli jsme ukázat, že tam nepatříme. Chtěli jsme hrát agresivně, organizovaně, s celoplošným presingem a vysokou intenzitou hry, je nás ale, bohužel, málo. Na lavičce sedí, i když velice dobře hrající, čtyřicetiletý Petr Šíp a jen další dva kluci, co mohou nastoupit. Zranění jsme měli skutečně moc. Chybělo nám několik hráčů, hned ze začátku jara skončil Šimon Žalud, do toho nám jeden hráč ukončil činnost, ale nebudu ho jmenovat. Stejně jako v Třinci jsme si řekli, že půjdeme zápas odpracovat, doslova odfárat. Věděli jsme, že jsme na tom kondičně velice dobře, trénujeme opravdu hodně. Sice svítilo sluníčko, ale to nám vlastně vyhovovalo. A góly? Bylo důležité, že jsme vystřelili z dálky. V předchozích zápasech jsme na tuto účinnou herní činnost zapomínali. Když se ještě vrátím k posledním zápasům, tak ani první poločas v Olomouci jsme nehráli špatně. Zranili se nám tam ale hráči, prostřídali jsme, nechytili začátek druhé půle a sesypalo se nám to. V Třinci jsme dostali brzy laciný gól a kluci pak asi přestali věřit, ale s nasazením problém nebyl. Dnes jsme hráli podobným způsobem a na soupeře to platilo. Hlavní samozřejmě bylo, že příležitosti, které jsme měli, jsme dokázali proměnit. A bylo jich ještě více. A když odečtu, že první gól jsme dostali po útočném faulu a druhý jsme soupeři vyloženě darovali. Tam se to dalo uhrát, může to být vinou únavy, ale už je to pryč. Nikdo se na to ptát nebude. Důležitý je výsledek Blansko-Hodonín 3:2.

Dnes mi přišlo, že s jistotou záchrany z hráčů všechno spadlo a podali jste jeden z nejlepších výkonů na jaře. Souhlasíte?

Když jsme v listopadu k mužstvu nastoupili, tak jsem upřímně spíše myslel, že se spadne, než že se to zachrání. Můžu říkat co chci, ale musím ten prapor držet a snažit se v hráčích, ve vedení, ve fanoušcích, v sobě vybudit víru v záchranu. Skutečně ale bylo velice těžké přivést nějaké hráče. Čekali jsme, že nám pomůže Zbrojovka, Artis, neposlali nám nikoho. Nakonec nám pomohli sponzoři, takže jsme mohli přivést Martina Zikla, Davida Rudyka nebo Antonína Plichtu. Nebýt ale zarputilosti Romana Vytopila a Karla Jarůška, neproběhlo by nic. Hráči náš systém přijali a podávali výkony na úrovni soutěže. Na začátku nenastupoval třeba Štěpán Kolařík, pak se dostal do skvělé formy, ale také se zranil. Podobný případ je Dominik Šmerda, vynikající fotbalista, za mě jeden z nejlepších hráčů na okrese, nedoceněný hráč, který si vážně poranil koleno na mistrovství světa v malém fotbale. Zranil se Adamec, Porč a další, zranění tam bylo skutečně hodně. Tím pádem jsme neměli křídelní hru. Věděli jsme, že nejsme špatní nahoře a ve středu pole, ale problém nám dělala křídelní hra. Kluci neměli servis z boku a nedávali se branky.

Lišila se dnešní příprava nebo taktika na zápas, když už prakticky o nic nešlo?

Ne, šli jsme do zápasu na 100 % podle hesla “Jsi dobrý, jak hraješ poslední zápas“. To je funkční motivace.

Už jste to nakousl. Mužstvo jste s Romanem Vytopilem přebíral v hodně složité situaci 3 kola před koncem podzimu. Cíl v podobě záchrany, která se jevila trochu jako utopie, jste nakonec zvládli. Jak těžká cesta k tomu vedla?

Bylo to strašně moc o psychologii, taktice a nastavení režimu. Bylo to tady takové trošku lehkomyslné z hlediska docházky a tak dál. Vštěpovali jsme klukům, ať jsou hrdí na to, že hrají za Blansko a že bez tréninku to opravdu nejde. Prostě slovy velikána Churchilla - krev, pot a slzy.

Co bylo podle Vás klíčové na této cestě za záchranou?

Nemyslím si, že jsme ho měli tolik, ale štěstí je samozřejmě důležité. Ztratili jsme zápas v Hranicích, kdy jsme byli jasně lepší a z ničeho nic remíza. S Vítkovicemi jsme inkasovali úplně hloupý gól, doma s Novým Městem v poslední minutě ruka, standardka a laciný gól. Když si sečteme jenom tyto zápasy, tak bychom měli 5 bodů navíc a pohybovali bychom se jinde. Kádr je potřeba doplnit, hlavně ne oslabit. Víme, kde nás tlačí bota, ale nechci být konkrétní. Zase se ale ukázalo, že mladí hráči jako Moll nebo Krejčí mají svoje místo v sestavě.

Když se ohlédnete za jarní částí, na který zápas budete nejraději vzpomínat a který byste nejraději vytěsnil?

Budu vzpomínat na ten poslední s Hodonínem. Mrzí mě propadáky se Zbrojovkou, Olomoucí a Třincem. Ale bez těchto proher by třeba nebyly tyto výhry a záchrana v MSFL.

Jaký bude nyní program A-mužstva, budete i dále trénovat?

Ne, dnešním zápasem končíme a začínáme 8. července. Je potřeba, aby si kluci odpočinuli, někteří odrodí (úsměv). Lukáši Lahodnému přeji, ať se mu narodí další skvělý fotbalista nebo fotbalistka pro náš klub.

V týdnu jste prodloužili smlouvu právě s Lukášem Lahodným, což je jistě pozitivní i pro další příchody nových posil. Na které posty budete cílit?

Prosím, nechci o tom mluvit. Je to navázané také na odchody. Nejraději bych nepouštěl nikoho, já ty kluky mám rád. K fotbalu ale příchody a odchody patří.

Děkujeme za rozhovor!

Autor: Zdeněk Veselý ml.