Po prvním tříbodovém zisku z Ostravy jsem byl zvědavý, jestli je dokážeme potvrdit i doma. Šance tu rozhodně byla. Uničov určitě byl jeden z týmů “k poražení“. Bohužel na zápase jsem já ani taťka z rodinných důvodů nemohli být přítomní, takže mohu utkání jen těžko hodnotit. Faktem je, že bezbranková remíza byla po výsledku z Ostravy trošku zklamáním. Co mě na tomto zápase potěšilo byla skutečnost, že si lidi všimli naší nepřítomnosti a dokonce se zajímali, kde jsme byli. Pamatuju si, když jsme s fanděním začínali, jak se to některým lidem nelíbilo, asi jim vadilo, že si na fotbale nemůžou v klidu popovídat jak byli zvyklí. Na tomto zápase se ukázalo, že si na nás v Blansku už zvykli a ticho na zápase lidem nepřipadalo normální, což je dobře.

Po Uničovu přišla nešťastná remíza ve Zlíně. Ztratit takovýto zápas byla veliká škoda, myslím, že když chvíli po zahájení druhého poločasu Blansko zvýšilo svůj náskok už na tři góly, málokdo ze zhruba stovky zamlklých diváků věřil, že se Zlínu ještě podaří se zápasem něco udělat. Nicméně stalo se. Aspoň že párek tam měli dobrej.

V pořadí třetí remíza se Zábřehem potvrdila naši špatnou bilanci v domácích zápasech. Fanoušci, co jezdili i na venkovní zápasy museli vidět jasný rozdíl v naší hře na domácím hřišti a na hřištích soupeřů. Těžko říct, čím to bylo, jestli doma hráče svazoval pocit zodpovědnosti nebo jim venku dodával odvahy pocit, že nemají co ztratit a můžou jenom překvapit, případně jestli se jednalo o kombinaci obou faktorů.

Tento trend se potvrdil dalším zápasem v Mutěnicích, kde jsme po skvělém výkonu vyhráli 1:0. Musím říct, že mě celkem zarazil vzhled fotbalového areálu v Mutěnicích. Byť se jedná o vesnici, nečekal jsem, že se v areálu mužstva, které už dlouho hraje MSFL, budou nacházet jen dvě malé tribunky. Na druhou stranu fanoušci tam byli velice příjemní, dokázali objektivně a bez přehnaných emocí uznat, že jsme vyhráli zaslouženě a navíc tam měli výborný párek.

A naše skvělá série pokračovala. Když v prvním poločase zápasu s Bystrcí nařídil rozhodčí proti nám penaltu, začal jsem se obávat, že to budou další ztracené body z domácího hřiště. Alda Slanina naštěstí moje chmury svým zákrokem rozptýlil a když se ve druhém poločase báječně trefil Tomáš Kleveta, málem jsem radostí upustil paličky. Kluci pak nakonec dokázali přidat ještě dva góly a první domácí výhra byla na světě. Konečně. Po zápase jsem si přál ze všeho nejvíc, abych takovýto pocit zažil tuhle sezonu ještě několikrát.

O zápase v Jihlavě toho bohužel moc napsat nemůžu, protože jsem měl jiné povinnosti a na zápas jsem nemohl jet. Blansko každopádně v tomto zápase prodloužilo sérii bez porážky na sedm zápasů a ukázalo i psychickou sílu, když v závěru dokázalo odvrátit porážku, přestože už v průběhu zápasu vedlo.

Následovalo domácí utkání s Břeclaví. Povzbuzen předchozími dobrými výsledky jsem před zápasem napjatě očekával, jestli se Blansku podaří zopakovat úspěch ze zápasu s Bystrcí. Branka Martina Sehnala ve druhém poločase moje naděje ještě povzbudila. Bohužel trošku smolný gól v závěru zápasu nakonec znamenal pouze remízu. Škoda, že nádherná střela Tomáše Klevety skončila jenom na břevně.

S vědomím, že nás už osm zápasů nikdo nedokázal porazit, jsme odjížděli do Kunovic, kde se měl odehrát zápas s béčkem Slovácka. Naneštěstí jsme v tomto zápase předvedli asi nejhorší výkon za celé působení v MSFL a odvezli jsme si podle mě zaslouženou prohru. Osobně jsem byl z tohoto zápasu velmi zklamaný a doufal jsem, že už se na podobný výkon nebudu muset do konce sezony dívat. Co se týče stadionu a zázemí, musím říct, že stadion působil velmi útulně, pivo bufetu bylo sice jen lahvové, ale levné a párek tam měli taky docela dobrý. I místní fanoušci, kterých už tradičně na zápas béčka nepřišlo moc, byli docela příjemní.

Když jsem ráno před zápasem s brněnským béčkem viděl, jaké je počasí, měl jsem pochybnosti o tom, jestli se bude vůbec hrát. Stav hřiště byl opravdu žalostný. Na mnoha místech byly hluboké kaluže vody, ve kterých se míč zastavoval, a zápas spíš připomínal vodní pólo než fotbal. Na druhou stranu jsem si říkal, že by to přece jenom mohlo pro naše mužstvo znamenat menší výhodu. Když se v úvodu poločasu trefil Martin Sehnal, vypadalo to, že mám pravdu. Paradoxně právě špatný terén nesl velkou vinu na tom, že Brno za půl hodiny vyrovnalo. Poté se krom vyloučení Marka Střeštíka (a dobře mu tak) nedělo na hřišti dlouho nic zajímavého. Až v závěru zápasu jsme díky šťastnému vlastnímu gólu dokázali zvrátit vítězství na svou stranu a zakončit tak podzimní část soutěže důležitým ziskem tří bodů. Bylo to naše druhé vítězství doma a já sem si ho náramně užíval.

Poslední zápas, který jsme na podzim odehráli byla předehrávka prvního jarního kola v Hlučíně. Zápas měl celkem očekávatelný průběh. Hlučín, který zatím suverénně kráčí za postupem, tlačil a my jsme se snažili ubránit remízu s občasnými pokusy o brejk. Kluci se v zápase moc snažili a za jejich výkon jim musím složit poklonu. Bohužel v závěru zápasu se Hlučínu nakonec podařilo dát gól (i když možná z ofsajdu), a tak jsme z Hlučína odjížděli s prázdnou. Přesto, když jsme opouštěli areál hlučínského fotbalového stadionu, byli jsme minimálně my fanoušci velmi dobře naladěni. Proč tomu tak bylo se dozvíte v dalším díle.

Takže abych to nějak shrnul. Po úvodních několika zápasech, kdy jsme platili nováčkovskou daň, se blanenskému mužstvu podle mého názoru podařilo ukázat, že v MSFL není náhodou. Předvedli jsme několik vynikajících výkonů a dokázali jsme si získat respekt soupeřů. Věřím že v jarní části budeme podávat minimálně stejně dobré výkony jako na podzim a že MSFL v Blansku udržíme. Minimálně my fanoušci se budeme snažit, aby naši hráči měli při zápasech co nejlepší atmosféru a cítili, že za nimi stojíme.