30.1.2009  |  Pavel Starý st.

Díl IV. Na Mürzzuschlag!! (S juniorkou v Rakousku)

Díl IV. Na Mürzzuschlag!! (S juniorkou v Rakousku)

Servus! (tak nás zdravili v Rakousku). V to mlhavé a mrazivé lednové ráno před hřištěm na Mlýnské začíná výjezd juniorů klasicky. Jeden z reprezentantů našeho města a fotbalového klubu zjišťuje při kontrole dokladů, doporučené realizačním týmem, vypršení platnosti své občanky před dvěma dny.

 
 

Za ironických poznámek přejících se nehledá ani tak doklad, na který by dotyčný mohl vycestovat. Jde spíš o to, aby s výpravou mohl zůstat i po případné kontrole v schengenském prostoru a nemusel se, jakožto živel Rakousku a EU vůbec nepřátelský, vrátit zpět předčasně. S malým zpožděním a bratrovým pasem vyráží autobus se všemi 13 hráči k Mikulovu.

Milovníci výhledů do krajiny si přišli na své: Jsme lepší jak Popelka - naše mlha vpravo i vlevo je stejně skvělá jako ta pohádková přede mnou a za mnou. Na rakouské straně hranice je vidět, že rakouská vláda na rozdíl od té naší to s dálnicí z Brna do Vídně (viděno zblízka spíš z Vídně do Brna) myslí vážně. Jedete jednou velikou stavbou až skoro na okraj hlavního města,. kde si někteří méně odolní autobusoví cestovatelé vynutili neplánové vypouštěcí zastaveníčko(uprostřed naštěstí zatím dost řídké zástavby). Na nás některé pošklebovače dojde za chvíli v centru Vídně, v muzejním okrsku. Někteří dříve narození do McDonalda moc nechodí. Nicméně po návštěvě toho na Mariahilferstrase se cítili opravdu skvěle. Po krátkém oddychu v rakouské metropoli znovu do busu a do kopců!

S přibývající nadmořskou výškou naštěstí ubývá neprůhledných vodních par. Cestou pod Semmering se uměle osvětlená tma dálničních tunelů střídá se skvělými panoramaty sluníčkem nasvícených kopečků podhůří nejvyšších evropských hor. Ukázkový snímeček by se šikl, ale fotka přes špinavé okno se mi zdála hříchem. Sjíždíme z dálnice a serpentinami se pomalu suneme nahoru do Semmeringu, střediska zimních sportů, kde naše Šárka Záhrobská stála nedávno na „bedně“. Nemaje s sebou lyží, ba ani saní (naše baby zůstaly doma), nesjeli jsme si ani sjezdovku pro malé děti, o té pro opravdové lyžaře nemluvě.

Sluníčko nám dává svoje sbohem. Průlet horským střediskem, k našemu překvapení hodně oživeného Čechy, Slováky a nás Moraváky (s B-éčkem na značce) končí. Město Mürzzuschlag nás již očekává. Nejmenovaní z nás odjíždějí vybaveni teplými rukavicem, do té doby nevyužitě se nahřívajícími na topení pánských záchodků.

Po desetimunutové jízdě z kopců se soustavou místních „Jednosměrek (Einbahnů)“ proplétáme na hlavní (později se zdá, že jediné) místní náměstí. Hotel Winkler, který se nám nakrátko stane domovem, najdete v jeho rohu. Na našem dvoulůžkové pokoji spolu se spolubydlícím chvíli bojujeme s moderními vynálezy – donutit pomocí čipové karty světlo k svícení a TV k zobrazení německy mluvících obrázků chvíli trvá. Ale zvládli jsme to!

Pro všechny z našeho města a fotbalového klubu je připraveno krátké přivítání, taška s propagačními materiály družebního města a večeře. I náš realizační tým má pro zástupce rodiště Viktora Kaplana (ten co mu Jára Cimrman pomáhal s turbínou) pozornosti. Malé soudky piva Čená hora je jistě potěšily.

Hráči dostali do večerky osobní volno, realizační tým odchází jako jeden muž prohlubovat družební vztahy našich měst setkáním s místními představiteli občanského a sportovního života. Náš dobrovolný tlumočník Jaromír a zdejší také dobrovolnice Naďa jsou zpočátku pro vzájemné pochopení důležití. Teprve později se anglicky mluvící pouštějí do samostatných družebních akcí, které nebyly oficiálně připraveny. Takřka všichni místní ovládají základy angličtiny a tímto jazykem se domluvíte, i když Vy angličtinu lámete jak massa Bob.

Pravda, někteří zodpovědní jedinci, dozírající na morálku a dodržování režimu sportovců, si zvyšovali svoji fyzickou kondici neustálým běháním na hotel a zpět. Jeden z hráčů nějak nebyl k nalezení či co! Nicméně se vše v dobré obrátilo. Trenérský potomek na hotelu ležící, spící, nám dovolil trávit společný rakousko-moravský večer nerušeně. Došlo i na společný zpěv a tanec.

Ve městě se tento den navíc konal místní maturitní ples a občerstvovací stanice ve městě byly obleženy společensky oděnými mladými Rakušankami a Rakušany, bohužel ve vzájemném poměru tak 1:3. Avšak i chlapec v šolně s tříbarevným kohoutem na hlavě je zjev rozhodně zajímavý.

Chtěli jsme na ples krátce nakouknout. Jako jeskyňky: Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme! Vchod ale střežila zaměstnankyně místní bezpečnostní agentury. Dle vystupování zakomplexovaná ženština, první místní občanka bez znalosti jakéhokoliv jazyka mimo své mateřštiny. Pro sebe jsme si ji pokřtili na Hermenegildu.. Evidentně jsme se jí nelíbili a uprostřed podnapilé omladiny již dávno bez kravat a sak nám gesty ukazovala, že bez nich se na akci nesmí. Svůj lingvistický handicap si s námi vyřešila násilným vytlačením z budovy. My, jsa moudřejší jsme ustoupili a odebrali se k spánku bez rozšíření svých kulturních obzorů. Dobrou noc a sladké sny!

Morgen! (tak nás zdravili po ránu).
U snídaně se scházíme zvolna jak parlament po prázdninách. Snídaňový švédský stůl obsahuje určitě většinu z toho, co si lze ke snídani představit, navíc v množství, které do sebe nenacpe v žádném případě ani 20 hladových Moraváků. Moji osobu, které komfort noclehů se snídaní docela často dopřává zaměstnavatel, nejvíc fascinuje kávovar. Takovou geniální mašinku na osm druhů kávy bych bral i doma! I „obyčejná“ černá káva byla výborná a ač jsme poněkud více na sever, capuchino bylo jak v Itálii.

Po deváté hodině ranní se všichni vydáváme na prohlídku města. No všichni - naši osiřelou základnu a opuštěný autobus zůstává obětavě střežit místopředseda našeho fotbalového oddílu, řka že v Mürzzuschlagu už všechno viděl a zná. My ostatní jdeme přes náměstí kolem již zklidnělého kulturního domu směrem k vlakovému nádraží. Na jeho budově má pamětní desku většině blanenšťáků známý Viktor Kaplan a je tu i památník k stoletému výročí vybudování železnice z Vídně přes Semmering do Terstu (dnes italský přístav v Jaderském moři, tehdy součást Rakousko – Uherska). Poblíž mají svůj hlavní stan místní hasiči a jsou zde i garáže provozovatele místní veřejné autobusové dopravy – Postbusu. Jak jsme viděli, s ekologií si hlavu moc nelámou. Z autobusu, původně až po střechu šedočerného z jízdy po alpských silnicích, radostně vykukovala původní barva po ostříkání hadicí na parkovišti před stanovištěm Postbusů. Zkuste to na blanenské ulici! Naše skupinka jde dál, do horní ulice nad náměstím – Wiener strase. Tady se dá najít muzeum zimních sportů a místní radnice. V místech jejího napojení na „hlavní silniční tah“, na křižovatce, odkud vede i silnička k místní sportovní hale, si můžete prohlédnout památník skladatele Johannese Brahmse, který v Mürzzuschlagu pobýval. Dnes zde má svoje muzeum.

Pokračujeme znovu k železniční trati, která protíná celé město hned vedle centra a prakticky ho svým náspem dělí. Chceme si prohlédnout místní fotbalový stadion. V zimě ho údajně využívají běžkaři. Jednolitou bílou pláň však žádná běžecká stopa nenarušovala. Je však čas návratu k hotelu, do autobusu a přemístit se do místní sportovní haly, kde strávíme zbytek svého místního pobytu.

Místní sportovní hala ve svahu nad městem je víceúčelová – spíš je relaxačním centrem. Hala má velice slušné zázemí. Prostorné kabiny se sprchami, hlediště s předsálím, fit centrum, plavecký bazén, solárium, masáže, restaurace. Venku pak přírodní kluziště, v neděli odpoledne plné rodičů s dětmi. Kvalitu restaurace jsme pak všichni odzkoušeli při obědě. Většina špagetami, menšina řízkem, všichni pak zeleninovým.salátem. Jedno se musí nechat – všechny zdejší zeleninové saláty byly složením trochu netradiční, ale skvěle chutnající s excelentní zálivkou.

Dočkali jsme se i sportovního vrcholu zdejšího pobytu. Naši kluci juniorští vyfasovali kabinu a ladí formu. My, fanoušci zatím z hlediště sledujeme výkony budoucích soupeřů. Hned na úvod výprask týmu modrých Bäckerei Rothwangl II 0:6 od zelenobílých W 4 Frando (v něm hráli hráči klubu Phoenix, známí z týmu Mürzzuschlagu na memoriálu Dana Němce). Pochopili jsme, že vítězný tým bude pro kluky oříškem. V dalším utkání se předvedl další vážný konkurent z Chorvatska – červený Zoran Dream Team, který si hladce 4:1 poradil s bílým mužstvem SV Ratten. A je řada na naší světlemodré juniorce. Mantinely za brankami jsou na obou stranách v jejich úrovni. Pokud přízemní střelou netrefíte branku, míč se vrátí zpět na dorážku. Rakušáci s tím na rozdíl od nás měli evidentně svoje zkušenosti a víc důrazu před brankou. Úvodní porážka 0:3 nebyla pro nás příliš lichotivá, naši známí z Mürzzuschlagu se potutelně usmívali. Nevadí, i s jednou porážkou můžeme postoupit. Následující souboj týmů, které považujeme za hratelné.byl vyrovnaným přeléváním zleva doprava a nahoru dolů, Pro oko diváka pěkná podívaná, Bäckerei Rothwangl II si poradil s SV Ratten 4:3. Nás čekalo měření sil s Chorvaty. Naše defenzíva byla z počátku úspěšná, ale s přibývajícím časem byla dvakrát překonána. Větším důrazem našich jsme kontaktními brankami Lukáše Rychnovského živili naději. Zorani si ale vítězství nenechali vzít a gólem na 4:2 si je pojistili. SV Ratten nám ihned poté svojí srdnatou hrou proti W 4 Frando i přes porážku 4:6 předvedl, že bude zdatným soupeřem. Chorvatští Zorani následně s přehledem porazili snaživě hrající Bäckerei Rothwangl II 5.:3. A naši světle modří junioři s bílými krysami (překřtili jsme si je tak podle anglického RAT=krysa v názvu týmu) opět zlepšili svůj výkon, chytil se střelecky i vyhlášený palič Mára Pernica, ale stačilo to i s další brankou Lukáše Rychnovského jen na těsnou porážku 3:4. V následujícím „špílu“ se hrálo o vítězství ve skupině – a to po vítězství 3:0 nad W 4 Frando zaslouženě patří Zoranům z Chorvatska. V úplně posledním utkání ve skupinách, který byl v očekávání vyřazovacích bojů divácky docela slušně navštíven, naši borci obstáli se ctí. S turnajem se rozloučili svým nejlepším výkonem v turnaji a vymetli „pekaře“ z Bäckerei Rothwangl II 5:2 třemi brankami Jana Cupala, po jedné přidávali a Jirka Ťoupek a Marek Pernica. Pánům rozhodčím se těch našich gólů zdálo příliš, a tak nám pro jistotu jeden regulérní neuznali. Jak je ten fotbal krásný a jednoduchý, když se daří. Příště to chce v sobotu večer trénink na seznámení se s prostředím v hale a půjde to. Nepostoupili jsme, odjíždíme domů předčasně. Turnaj vrcholí v době, kdy na cestě zpět projíždíme Vídní. Kdo nahradil (doufejme) jen na rok Blansko na trůnu vítěze turnaje netušíme. Ale ať se na nás těší a připravuje – přijedeme!

Aktuální články
Z fóra
  • Longar: Dobrý den, celkem mě překvapuje absence jakékoliv diskuze nad výsledky ...
  • Roteiro.cz: Dobrý den, rádi bychom vás informovali o spuštění nového fotbalového portálu ...
  • admin_FKBlansko: Tome, u takové ikony je to povinnost! ...
  • Tomáš_Kleveta: Zdravím, děkuji za přání a vzpomenutí na mou maličkost :) ...
 
 

 
 
 
Copyright © 2007-2018 FK Blansko & eSports.cz, s.r.o. | Informace o autorských právech a kontakt na admina