Ve středu jste přijal nabídku trénovat Líšeň. Co Vás vedlo k tomuto rozhodnutí?

První kontakt s Líšní proběhl v pondělí 30. 11., kdy jsme se sešli jen k informativní schůzce s manažerem Králem. Chtěl jsem souhlas k jednání od vedení Blanska, takže jsem přijel na úterní poslední trénink dříve, abych mohl promluvit s předsedou Ťoupkem, ale než k tomu došlo, tak jsem se spolu s hráči dozvěděl, že předseda končí. Sešli jsme se nakonec až ve středu a dostal jsem souhlas k jednání s Líšní. Samozřejmě mě tato nabídka láká. Jde o třetí ligu, kterou znám a výzvou je záchrana soutěže pro Líšeň.

Pokud by Vás Líšeň neoslovila, setrval byste i nadále v Blansku?

Samozřejmě, ale chtěl jsem mít možnost i za úspornějších podmínek pro hráče, na kterých jsem se podílel, si sestavit kádr dle mých představ v závislosti na možnostech klubu, které jsem respektoval. Vedli jsme jednání s hráči, ale i měsíc po skončení sezóny jsme nevěděli, koho se nám podaří udržet. Jako trenér jsem chtěl vědět s kým půjdu do zimní přípravy. Moje vize byla od začátku jasná. Postahovat hráče se vztahem k Blansku a doplnit to o 2 až 3 osobnosti z venku. Celý listopad s námi hráli a trénovali hráči jako Šenk, Štrajt, Starý, do přípravy měl naskočit Koutný a o možných posilách z Brna se zmiňovat nebudu, ale myslím, že bylo v našich možnostech poskládat konkurenceschopné mužstvo na Divizi i za úspornějších podmínek.

Kdy jste se dověděl, že situace v Blansku není růžová?

Růžová situace není v této době nikde. Jde jen o to, aby se tomu začali přizpůsobovat nejen kluby, ale i hráči. Já myslím, že v Blansku není situace zase tak černá. S hráči se vedly pohovory a většina z nich situaci pochopila, ale než jsme to dokončili, tak jsme se rezignací předsedy dostali znovu na začátek jednání. Hráči končili v úterý po posledním tréninku ve velké nejistotě a to je špatně. Musí se s nimi mluvit a co nejdříve dotáhnout do konce předjednané podmínky na jaro 2010.

Jaký je hlavní důvod Vašeho odchodu?

Jednoznačně je to pro mě nová výzva a určitě za tím nejsou peníze, jak jsem si přečetl v diskusním fóru. Tréninkové podmínky v Líšni jsou na super úrovni, které jsem zažil snad jen v Drnovicích a na novou práci se těším. Ve fotbale není jistá perspektiva pro trenéra nikde, ale tady cítím odhodlání se s těžkou situací ve fotbale poprat a 3. ligu zachránit. Rozumím důvodům, které nám v kabině sdělil odstupující předseda Ťoupek a smekám před ním, co pro fotbal tady udělal. Dnes to opravdu nejde, aby fotbal táhnul jednotlivec, ale s jeho koncem kluci cítí nejistotu a proto je nutné, co nejdříve s nimi komunikovat. Myslím si, že i proto, že se neví, jak to bude pokračovat dál, tak jsem dostal od předsedy souhlas s jednáním v Líšni.

Zažil jste už ve své kariéře podobnou situaci?

Ano, ve Velkém Meziříčí. Po sezóně jsem dostal nabídku z Bystrce, která padala ze druhé ligy. Šel jsem za vedením s tím, že když řeknou zůstaň, tak i přes můj zájem jít do vyšší soutěže, zůstanu. Stejné to bylo i teď. Tenkrát i letos mi vedení umožnilo jít do nového angažmá a já jsem jim za to vděčný.

Máte nějaký recept, jak z této krize ven?

Nikdy jsem nevedl klub jako funkcionář, takže nevím, jak z toho ven, ale jedno je jisté. Divize bude stoprocentně soutěž jen o prémiích a zcela amatérská. Finanční krize postihla všechny oblasti, fotbal nevyjímaje a upraví podmínky a možnosti klubů či hráčů. Ti se s tím buď smíří nebo budou hledat angažmá jinde, ale zjistí, že je to všude stejné a poslední možností je Rakousko. Ale z vlastní zkušenosti vím, že to jsou tvrdě vydělané peníze, protože to není o dobrém pocitu ze hry či dobré náladě v kabině, tam je to jen o penězích a spoustě času na cestách.

Máte nějaký vzkaz pro hráče, funcionáře a příznivce blanenské kopané?

Já pevně věřím, že mi to nebudou mít za zlé, že odcházím. Přeji všem, aby se co nejdříve situace v blanenském fotbale vyřešila, protože není nic horšího, než nejistota, co bude dál.