Honzo, jarní část dorostenecké soutěže jste začali dvěma výhrami doma (2:0 se Znojmem, 4:2 s Chotěboří) a jednou porážkou na Spartě Brno (1:3). Jak bys zhodnotil tato utkání?
Znojmo
Na první mistrovské utkání se Znojmem jsme byli všichni natěšeni, na soupeře jsme vletěli a tlačili jsme, bohužel jsme z počátečního tlaku vytěžili pouze jeden gól. S postupem času se hra vyrovnala a před poločasem jsme zvýšili na 2:0. Celý druhý poločas se spíše dohrával a my jsme byli více na míči.

Sparta
Ve druhém utkání jsme zamířili na půdu prvního mužstva Sparty Brno. Oba týmy se velice dobře znají, takže se dalo očekávat zajímavé utkání. My do zápasu vstoupili s tím, že chceme hrát za každého stavu náš fotbal, a to se nám vyplatilo, protože jsme šli hned z kraje utkání do vedení. Soupeř však srovnal těsně před poločasem z kontroverzního centru, kterému předcházela ruka. V kabině i na trenérovi bylo znát, že cítí křivdu, avšak nás na druhý poločas nahecoval a řekl, že se máme soustředit jen sami na sebe.
Druhý poločas byl stále otevřený a tempo bylo opravdu vysoké. Bohužel jsme v 60. minutě dostali gól po naší chybě, kdy soupeř trestal z brejku. Náš trenér neváhal a do hry poslal čerstvé síly, chce totiž do zápasu co nejvíce zapojovat i mladší méně zkušené kluky z mladšího dorostu, aby si co nejdříve zvykli na tempo starších. Utkání však Sparta zlomila po totožné akci jako při druhém gólu a zvýšila tak na 1:3 z jejího pohledu, my to však nevzdali a bojovali dál, ale už se nám srovnat nepodařilo, a tak jsme utkání prohráli výsledkem 1:3. Snažili jsme se držet našich principů, a to se nám povedlo. Soupeř nás přehrál hlavně důrazem v naší šestnáctce. Trenér nás po zápase za předvedený výkon pochválil a my jsme si opět dokázali, že se můžeme rovnat s těmi nejlepšími.

Chotěboř
Naposledy v sobotu jsme na naší horké půdě přivítali soupeře z Chotěboře, který je v nižší části tabulky. Brzy jsme šli do vedení, když se ke mně na hranici vápna odrazil míč a já na nic nečekal a levačkou otevřel ve 2. minutě střelecký účet. Přesně tohle jsme potřebovali, abychom byli klidnější na míči, soupeře tlačili na jeho polovině, a při ztrátě míče rychle eliminovat jejich protiútoky, což se nám z počátku dařilo. Navíc po krásné střele do šibenice jsme odskočili na 2:0, avšak v 35. minutě nás soupeř zatlačil a snížil.
Do druhé půlky jsme šli s tím, že chceme hrát aktivně a přidat góly. O poločase trenér vystřídal a do hry poslal našeho spoluhráče Láďu Němce, který už je v kádru Áčka mužů. Láďa svými individuálními kvalitami naši hru pozvedl a výsledkem byl gól, kterému předcházela krásná průniková přihrávka na mě. Se situací jsem si poradil a zvýšil na 3:1. Pak zanedlouho z podobné akce, akorát z druhé strany, zvyšoval Adam Nejezchleb na 4:1. Vypadalo to, že už zápas v klidu dohrajeme, ale nestalo se. Při jednom z odražených míčů šel Láďa do souboje dost nevybíravě a po druhé žluté šel do sprch a my museli dohrávat v oslabení. Naštěstí se soupeři podařilo už jen korigovat na 4:2 a my tak doma zaslouženě získali 3 body.

Mohl bys přiblížit, jak vypadala zimní příprava? Určitě jste polykali těžké tréninkové dávky. Je něco, co máš na přípravě rád, případně něco, co vyloženě nesnášíš?
Příprava byla dlouhá a náročná, začínali jsme prakticky hned, jak jsme skončili sezónu předešlou. Dostali jsme individuální plány, které jsme museli splnit. Příprava mi nějak obecně nevadí, mám rád běhání, a když mám volný čas, jdu si i jen tak sám zaběhat, což mi pak hodně pomáhá k fyzičce. Zároveň je skvělé, že se trenérovi podařilo domluvit kondičního trenéra, se kterým jsme začali pracovat v posilovně, a i na hřišti, především na rychlosti. Tuto novinku vítáme a jsme rádi, že jej máme k dispozici.

Jako hlavní trenér působí u dorostu Erik Mihola, který je zároveň asistentem u A-týmu. Jak vnímáš koncepci, kterou se snaží trenéři nastavit z hlediska herních principů od mládeže po A-tým? Co jsou klíčové prvky tréninků a co trenéři ve vaší kategorii vyžadují? Je přísným trenérem?
Koncepce je nastavena tak, aby nás co nejdříve a nejlépe připravila na mužskou kategorii. Na tréninku teď máme zaměření na propojení mezi obranou a útokem a tempování hry. Během tréninku hrajeme spoustu her, ve kterých nahrazujeme běhání bez míče, které při nabírání fyzické kondice téměř neděláme. Po nás trenér vyžaduje hlavně to, abychom hráli za každého stavu náš fotbal a snažili se ze všech herních situací konstruktivně vyjíždět s míčem kupředu a zbytečně se jej nezbavovat. Náš trenér Erik je většinou klidný, ale když ho něco nebo někdo naštve, tak je schopný na nás i pořádně zvýšit hlas.

Jak se osobně cítíš v zápasech staršího dorostu, byť věkem spadáš ještě do kategorie mladšího? Pociťuješ rozdíly mezi mladším a starším dorostem?
Dříve tomu tak nebylo, ale teď se cítím fakt sebevědomě, když vidím, že se v pohodě dokážu vyrovnat klukům, kteří jsou třeba i o dva roky starší. Hlavní rozdíl je mezi dorosty v tom, že ve starším už je cítit tlak na výsledek. Dalším rozdílem je rychlost a tvrdost hry.

Kromě dorostenecké kategorie Tě fanoušci mohli zaznamenat také v zápasech naší Benfiky, která nabízí ideální možnost přechodu hráčům mezi dorosteneckým a mužským fotbalem. Nakolik je těžké pro tak mladého hráče nastoupit proti daleko starším soupeřům po psychické a fyzické stránce?
Za muže je to samozřejmě úplně jiný fotbal, hlavně ten důraz je o mnoho úrovní vyšší. Mohl jsem to třeba pocítit v zápase Benfiky s Bohdalicemi, kdy nám dal během 5 minut hry soupeřův útočník, měřící kolem dvou metrů, dva góly, a bylo po zápase. Strašně těžko se takový hráč brání, navíc v naší situaci, kdy nedisponujeme takovými fyzickými parametry, i když takový hráč by se bránil těžce asi každému. Zároveň si myslím, že mě všechny tyto zkušenosti posouvají hodně dopředu. Jsem rád, že to v klubu takto funguje.

Na které pozici se Ti hraje nejlépe? Jaké jsou tvé osobní cíle do zbytku jarní části sezóny?
Od malička hraji na pozici pravého obránce. Mojí výhodou je to, že jsem schopný odehrát zápas jak v rozestavení na tři stopery, tak i na čtyři, případně na kraji. V současnosti je mojí oblíbenou pozicí tzv. wingback, což je pozice, ve které se krajní obránce může pohybovat po celé délce hřiště a podporovat tak lépe útok ze strany.

Kromě fotbalu ses nedávno stal také rozhodčím. Kdekoho by proto napadlo – jak ses k tomu dostal, proč jsi se tak rozhodl a co všechno to obnáší?
Rozhodčím jsem se stal hlavně díky dobré zkušenosti, kterou mají moji kamarádi. Hledal jsem dlouho nějakou brigádu, která by byla slušně placena, byla o víkendech, a hlavně mě bavila. Pískání toto ve všech směrech splňuje. Důležité je umět zvládnout narážky nebo poznámky, hlavně po psychické stránce, a nenechat se ovlivnit nebo vytočit.

Lze hraní a pískání zároveň skloubit rozumně se školou? V tak mladém věku asi není moc běžné, aby aktivní fotbalista navíc pískal, nebo se pletu?
Přiznám se, že fotbal a pískání není jednoduché skloubit se školou, navíc studuji v Blansku gymnázium. Jsem však typ člověka, co má rád pohyb a je aktivní, takže mi to nevadí, byť to není vždy jednoduché.

Kdo je tvůj fotbalový vzor? Který sen by sis chtěl ve fotbale splnit?
Můj fotbalový vzor je Ladislav Krejčí, který hraje zároveň za můj nejoblíbenější klub, tím je Sparta Praha. Ve světě pak fandím Barceloně. Fotbalem se chci hlavně bavit a uvidím, kam až to dotáhnu, ale určitě bych si chtěl někdy zahrát za A-tým Blanska.

Nedávno jsi se spoluhráči založil Instagramový účet dorosteneckých týmů. Kde vznikla myšlenka toho, že budete sami jako hráči aktivně produkovat obsah na sociální sítě? Mohou se fanoušci těšit na něco speciálního? Jak náročná je například příprava grafiky, kterou doplňujete o výsledky a program?
Myšlenka vznikla společně s kamarády Kubou Valentou a Romanem Fojtíkem, když jsme jeli jednou ze zápasu v autobuse. Hlavně bychom chtěli zapracovat na grafice a nahlédnout společně se sledujícími do našeho dorosteneckého týmu nebo dělat reporty z našich utkání.

HONZOVI DĚKUJEME ZA ROZHOVOR A PŘEJEME JEMU I CELÉMU DOROSTU MNOHO ŠTĚSTÍ V DALŠÍM PRŮBĚHU JARA!

Autor - Adam Přikryl