Když mě nedávno kamarád prosil, ať zase něco napíšu na stránky, bylo to po vyhraném zápase ve Vracově. V sobě jsem měl nějaké to pivo, vezli jsme domů tři body a já mu to v té euforii rád slíbil.

Pak jsem si ale sedl k počítači a zjistil, že vlastně nevím, kde začít. Od doby, kdy jsem naposledy něco napsal, uplynul už nějaký ten čas a v klubu i v týmu se toho hodně změnilo. Hrajeme jinou soutěž, máme jiné vedení, jiný název i jiné hráče. Kdybych to měl všechno rekapitulovat, vydalo by to na samostatný článek, který by ale stejně už nikoho nezajímal. Pojďme tedy hodit minulost za hlavu a věnovat se žhavé současnosti.

Blansko je v čele krajského přeboru, to je určitě výborná zpráva, ale ještě před měsícem by to asi nikdo nečekal. Přece jen Vracov byl před námi v tabulce o osm bodů. Nicméně jaro náš tým zastihlo ve skvělé formě. V jarní části soutěže jsme dosud neprohráli a krom úvodního remízového zápasu v Bzenci jsme neztratili ani bod. Já bych se rád pozastavil nad posledními třemi zápasy, kde se podle mě ukázalo, proč je Blansko v čele krajského přeboru zaslouženě.

Začneme zápasem doma s Krumlovem. Tomuhle týmu jsme měli určitě co oplácet. Na podzim jsme s nimi promarnili dvoubrankový náskok, abychom nakonec stejným rozdílem prohráli. Krumlov si do Blanska evidentně přijel pro remízu, což bylo na jeho výkonu od začátku znát, o to horší to bylo, když jsme jim v úvodu utkáni dovolili z rohu vstřelit vedoucí branku. Když byl navíc po druhé žluté kartě vyloučen Dupal (dodnes nikdo vlastně neví, za co ji dostal), vypadalo to s šancemi Blanska na výhru hodně bledě. Náš tým se ale kupodivu po vyloučení semkl a zlepšil svou hru. Především vytrvalost a bojovnost stála za tím, že se nám nakonec podařilo utkání otočit. Dva góly Petra Crháka ve druhém poločase rozhodly o osudu utkání. Krumlov, který se většinu zápasu soustředil na to, jak ušetřit co nejvíce času, se už nezmohl na odpověď.

Pak následoval klíčový výjezd do Vracova. Drama to bylo už cestou na zápas. Vracov, jak se ukázalo, není zas tak malá víska a najít cestu k hřišti ve spleti uliček, postrádajících jakékoliv značení, byl nesnadný úkol. S krátícím se časem a asi třetí změnou směru začínali fanoušci v autobuse žertem spekulovat, jestli na nás místní nejsou domluvení a neposílají nás od čerta k ďáblu záměrně. Nakonec se nám podařilo k hřišti šťastně doputovat asi tři čtvrtě hodiny před zápasem, takže tragédie byla zažehnána.

Po pravdě řečeno, zápas to moc oku lahodící nebyl. Člověk by jen těžko hádal, že zde hraje první s druhým. Domácí se brzy ujali vedení, pak navíc zahrozili z několika šancí. S postupem času se hra začala vyrovnávat, bohužel náš tým si nedokázal vytvořit solidní brankovou příležitost. O to překvapivější bylo naše vyrovnání. Crhák byl faulován před vápnem a Dupal se přes nepříliš dobře postavenou zeď trefil přesně k tyči. Nerozhodný výsledek vydržel do poločasu. Po přestávce mělo Blansko mírnou převahu, hra ale opět byla bez výraznějších šancí na obou stranách. Když už jsem si začal říkat, že i ten bod z Vracova nebude špatný, udeřili jsme opět ze standardky. Centrovaný míč na zadní tyč vrátil hlavou na přední Crhák a Doležel měl už před prázdnou bránou jednoduchou práci. Opět, po nepříliš pohledném, ale o to bojovnějším výkonu jsme utkání otočili a získali tři body. Radost mi tak kalila jen nenasytnost domácích fanoušků, která mi ani v poločase, ani po zápase nedovolila ohodnotit kvalitu místních uzenin. Cesta zpátky už proběhla v poklidu a v dobré náladě. Touto cestou bych rád poděkoval rodině Bubeníčkově, která pro nás v Kloboukách přichystala malé občerstvení.

Náskok Vracova se tedy smrskl na dva body, takže když jsme se na stadionu sešli mimořádně v úterý na vložené 30. kolo, bylo na fanoušcích znát očekávání, zda se našim hráčům povede na dobrý výsledek z Vracova navázat. Čekal nás nepříjemný soupeř z Ivančic, od kterého se nedalo čekat, že by proti nám hru příliš otevřel. To se i potvrdilo. Blansko bylo po celý zápas lepším týmem, snažilo se tvořit hru, ale na těžkém terénu jsme se do šancí dostávali jen obtížně. Nevím proč, ale už asi od 30. minuty jsem kamarádům okolo tvrdil, že se nemusí bát, že v 90. minutě to tam padne. Po pravdě řečeno, když ta chvíle nastala, už jsem si tak jistý nebyl, po Pernicově promáchnutí jsem se pomalu smiřoval s remízou, když najednou Doležel v naší poslední akci našel skvělým centrem na zadní tyči volného Crháka a naše radost mohla propuknout naplno. Nadšení bylo o to větší, že Ráječku se povedlo ve Vracově zvítězit, takže jsme se rázem ocitli v čele tabulky.

Teď bych se rád pozastavil nad tím, co jsou podle mě příčiny našeho jarního úspěchu. Jako první bych zmínil obranu. Ta se zkvalitnila s příchodem zkušeného Pepy Mašky z Ráječka. Na jaře se nám už pětkrát z osmi zápasů povedlo udržet čisté konto, což je dobrá vizitka jak hráčů, tak trenéra. Jako další bych zmínil efektivitu v zakončení. Mnozí z nás mají jistě v paměti podzimní zápasy, kdy jsme často byli lepším týmem, ale nedokázali jsme proměnit i vyložené šance. Na jaře jsme často svědky toho, že i z několika málo šancí jsme schopni skórovat, což se zlepšenou obranou pochopitelně vede k zisku bodů. Tím posledním faktorem, který bych rád zmínil, je bojovnost a týmový duch. Trenéru Kuglerovi se podařilo hráče skvěle namotivovat. Hlavně v posledních třech zápasech se ukázala nezlomnost našeho týmu, když dvakrát otáčel nepříznivý vývoj a v posledním utkání vítězství urval v poslední minutě. Kvalitní týmy dokážou vítězit, i když se herně úplně nedaří. Líbí se mi, že se naši hráči nevzdávají a hrají až do posledního okamžiku. Čekají nás ještě těžké zápasy. Hlavně v závěru sezony. Pokud si tohoto ducha naši hráči udrží až do samého závěru, věřím, že kýžený postup do divize nás nemine.

Doufám, že i my fanoušci k tomu přispějeme svým drobným dílem a svým povzbuzováním a pozitivním přístupem podpoříme hráče i realizační tým v cestě za naším společným cílem.