Jak hodnotíš průběh utkání, které po poločasové remíze 0:0 skončilo vaší porážkou 2:0...

Uherský Brod dobře známe a byli jsme na jejich hru upozorněni trenérem. Mají vyšší hráče a hrají hodně důrazně. Spoléhají převážně na nakopávané míče a vyhrávání osobních soubojů, čemuž jsme přizpůsobili sestavu. V první půli soupeř párkrát zahrozil, ale jinak si myslím, že utkání bylo víceméně vyrovnané. Škoda šancí, které měli Ondra Ullmann a Honza Trtílek. To byli zlomové okamžiky. Pokud bychom se dostali do vedení, tak kdo ví, jak by nakonec zápas dopadl.

První branku jste inkasovali po rohovém kopu. Kde se stala chyba?

Ani nevím, jestli se dá říct, že šlo o něčí chybu. Soupeř má tyto situace velmi dobře nacvičené, ví, jak, je má kopat. V tom souboji bylo snad šest hráčů a někdo z našich míč přizvedl, proto to další nakonec neodhlavičkoval. Skórující hráč dával branku ve výskoku zády a míč zapadl přesně k tyči. Takové branky prostě padají. Je spíš otázka, zda k tomu rohovému kopu vůbec mělo dojít, protože každá standardka proti takovému týmu může být rozhodující, což se v tomto zápase ukázalo. Do té doby to byl víceméně stejný fotbal o soubojích, nákopech. Bohužel rozhodla jedna standardka a tu využil soupeř.

Ihned po inkasované brance jste po akcie Petra Švancary a tvé nekompromisní střele vyrovnali. Bohužel rozhodčí ji neuznali. Jak si celou situaci viděl?

Bohužel musím přiznat, že jsem celou akci úplně přesně neviděl. Možná budu mluvit zaujatě, protože branku neuznali nám. Myslím si, že tyto okamžiky „na hraně“ ať už jsou to ofsajdy, nebo situace, ze kterých by mohl padnout gól, by měli rozhodčí posuzovat citlivě a ku prospěchu útočnému fotbalu. Rozhodnutí je ve zlomku vteřiny, ale rozhodčí by měly tyto situace pouštět. Podle reakce Švanciho věřím tomu, že míč v autu nebyl. Je to škoda, protože vyrovnání by nás nakoplo a věřím tomu, že bychom určitě neprohráli. Mrzí mě to i s osobního hlediska, protože jsem dlouho nevstřelil gól (úsměv).

V novodobé historii klubu jste Uherský Brod z osmi utkání neporazili ani jednou. Čím to podle tebe je?

V první řadě si myslím, že nám soupeř nevyhovuje svoji důraznou hrou a celkovým stylem hry. Nevzpomínám si na předchozí venkovní zápase v Brodě, ale při tomto byl terén opravdu extrémně hrbatý a nešlo na něm téměř vůbec kombinovat. Když jsme se se spoluhráči rozcvičovali před utkáním, tak jsme si přihrávali na vzdálenost čtyř metrů a ten míč skákal všude možně. I během utkání jsem několikrát měl čas a prostor s míčem něco udělat, ale stejně mi i tak odskočil. Je to opravdu hodně náročné na takovém terénu hrát. Soupeř už je na něho zvyklý, přizpůsobil mu taktiku a asi proto se mu daří zápasy doma zvládat.

Jak moc tě jako kapitána mrzí konec série bez porážky, která čítala sedm utkání?

Mrzí to samozřejmě hodně. Každá prohra bolí. I v tomto utkání jsme měli na to, abychom uhráli alespoň remízu. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Každá série jednou končí a my se tím nesmíme nechat nějak otrávit, nebo si to znepříjemnit. Podzim jsme rozehráli dobře a o tom víc se musíme teď soustředit na další zápas s Pelhřimovem, v němž budeme chtít proti silnému soupeři urvat v domácím prostředí tři body!

Děkujeme za rozhovor.