Miloš Vašák se narodil 21. února 1965 v Novém Městě na Moravě a do deseti let bydlel 3 km od Bystřice nad Pernštejnem v dědince Zlatkov. „Těžce nesu, že Bystřice má o 13 bodů více než Blansko. Myslím, že místní funkcionáři dělají fotbal dobře. Šli koncepční, trpělivou cestou a hlavně mají zázemí. U nás máme jedny z nejhorších podmínek pro trénování. Jen těžko budete hledat na mapě ČR dvacetitisícové město, kde neproběhly za posledních 15 let významné opravy fotbalových areálů, včetně vybudování umělého trávníku. To je demotivující pro hráče, trenéry, správce a vůbec všechny, kteří do fotbalu dělají. Snad se to tento rok změní. Dále mne mrzí, že se nedokážeme usadit natrvalo do středu tabulky divize. Naopak vnímám, že v Blansku je stále spoustu nadšenců pro fotbal od mládežníků až po dospělé,“ poodhaluje své pocity úvodem našeho rozhovoru Miloš Vašák.

Na své fotbalové začátky vzpomíná současný místopředseda FK Blansko s oblibou. „Po přestěhování do Blanska jsem začal hrát za žáky ČKD pod vedením trenéra Pavla Zajíčka. Pravidelně jsem nastupoval také za jihomoravský výběr žáků společně s dnes už nežijícími výbornými fotbalisty Romanem Kukletou a Jiřím Vaďurou. V dorostu mě vedl Josef Šenkeřík. Mezi 15 a 16 rokem jsem byl jeden rok v Zetoru Brno, kde trénoval velmi dobrý trenér Jan Mendlík a okusil jsem zde i dorosteneckou ligu. Poté přišla nabídka od trenéra Harašty jít hrát za brněnskou Zbrojovkou. Já se však rozhodl pro studium. Měl jsem obavy, zda bych zvládal slušně studovat gymnázium a každodenně trénovat,“ vzpomíná Miloš Vašák na velké životní dilema.

Již v 17 letech však přišel první start za A mužstvo blanenské Kolbenky, které vedl legendární trenér Ivan Študent. „Pamatuju si to jako dnes. Hrálo se v 10:15 proti VTJ Kroměříž. Já měl své první kopačky Adidas Copa Mundial, tehdy je nešlo vůbec sehnat. Hrál jsem pravého záložníka a připadalo mně vše hrozně rychlé, možná proto, že to byli vojáci. Rád vzpomínám na jeden z prvních gólů za áčko ve Žďáře nad Sázavou, kdy Šuťa Malits (Alexandr Malits st., pozn. autora) rychle rozehrál standardku a já z voleje přeloboval brankáře. V dresu ČKD jsem měl možnost zahrát si také proti české reprezentaci, kdy se na stadionu na Údolní tísnilo 5000 diváků. Velké návštěvy přišly i na pohárový zápas s Baníkem Ostrava a barážový zápas o postup do divize s Hulínem. Divize byla hodně náročná soutěž. Třeba za juniorku Baníku proti nám nastoupilo deset hráčů z ligy a my tam uhráli skvělou remízu. Pamatuji si, že se nám nedařilo v Hranicích a Bruntále, těžké zápasy byly i proti oběma týmům Karviné a vůbec proti všem týmům ze severní Moravy. Vybavuji si, že ve Frýdku-Místku jsem pět minut před koncem nedal penaltu, prohráli jsme 1:0 a prémie byly fuč. Samozřejmě pro divizní fotbal byly tehdy velmi slušné podmínky a to i v zaměstnání. V dnešní době obdivuji kluky, kteří se pohybují v divizi a ve třetí lize, věnují tomu 4 až 5 dnů v týdnu k tomu mají zaměstnání a rodinu. Odměna za čas strávený na hřištích je mnohdy symbolická, protože sehnat do těchto soutěží peníze je stále obtížnější,“ uvědomuje si Miloš Vašák.

V roce 1992 pak poctivý pracant záložní řady ČKD okusil i zahraniční štaci. „Mančaft se začal trošku rozpadat. Odešlo několik opor a velmi zásadně se měnila i ekonomika v ČR. Fabrika ČKD přestávala fotbal podporovat, a tak jsem využil nabídky rakouského klubu AFC Haugsdorf a ve 27 letech poprvé a naposledy přestoupil. Zároveň jsem si uvědomil, že fotbal je pro mě opravdu koníčkem. Byť jsem byl v nejlepší formě, tak jsem šel raději cestou vzdělávání. Rakouský model (tréninky v 19:30) mně vyhovoval a já tak mohl skloubit solidní zaměstnání s koníčkem. A to trvalo spoustu let. Odehrál jsem povedené sezóny se spoluhráčem z ČKD Betlémem (Milan Nejezchleba, pozn. autora), Mirkem Loulem a Romanem Mokrým. Několik roků jsem zde také trénoval. Jsem rád, že jsem se mohl aktivně fotbalem bavit tolik roků. Bylo to také díky tomu, že se mi vyhýbala zranění. I dnes si rád jdu s mladýma klukama zahrát, i když oni jsou někteří až moc rychlí,“ uznává Miloš Vašák. Fotbalové vlohy po něm zdědili i jeho synové. Starší Miloš (r. 1987) v současné době působí v kádru lídra okresního přeboru TJ Vilémovic. Mladší Andrej (r. 1992) obléká dres farmářského Bořitova v 1.A třídě, skupině A.

Touto cestou přejeme Miloši Vašákovi do dalších let pevné zdraví, štěstí, spokojenost a úspěchy v osobním, pracovním a fotbalovém životě. A co na oplátku přeje Miloš Vašák? „Všem mladým klukům bych přál, ať se fotbalem baví, jak nejdéle to jde. Ať to hrají chytře jako já (smích). Tím se jim budou vyhýbat zranění. Kdo má talent, disciplínu a životosprávu ať se fotbalem živí. Stojí to za to, mít fotbal jako koníček a zároveň jako zaměstnání.“

Miloš Vašák

narozen: 21. 2. 1965 v Novém Městě na Moravě
rodina: manželka Marcela, synové Miloš (27 let) a Andrej (22 let)
hráčská kariéra:
1975 - 1980: ČKD Blansko mladší a starší žáci (okresní, krajské soutěže)
1980 - 1981: Zetor Brno (krajské soutěže, dorostenecká liga)
1982 - 1992: ČKD Blansko (krajské soutěže, divize)
1992 - 2012: AFC Haugsdorf, Rakousko (regionální soutěž)