Čekali jste, že v turnaji můžete zvítězit?

Náš hlavní cíl byl, abychom dobře uzavřeli podzimní část sezony. Když to dopadlo takhle, tak jsme všichni rádi. Důležité je, že se nikdo nezranil a všichni jsme si turnaj užili. Zahráli jsme si bez nervů a nakonec vyhráli.

Navíc jste si odnesl ocenění pro nejlepšího brankáře Memoriálu. Chytalo se vám v hale dobře?

Na halové turnaje jsme jezdili už od žáků. Cítil jsem se výborně, ale opravdu jsem nečekal, že dostanu jenom jeden gól, protože utkání v hale většinou končí divokými výsledky. Ocenění beru jako bonbónek a jsem za něj moc rád.

V letošní sezoně jste hrál vůbec poprvé mezi muži. Co vám to dalo?

Jsem moc rád, že jsem dostal v Blansku šanci a měl poprvé příležitost se ukázat. Navíc je pro mě lepší, že jsem nastupoval mezi muži než v juniorce, protože tady se hraje dospělý fotbal. O juniorských výběrech se dá říct, že pouze prodlužují dorostenecký věk a většinou se potkávám s klukama, které znám už odmala. Ve třetí lize hrají zkušenější fotbalisté, kteří prošli i první ligou nebo zahraničím.

Jak hodnotíte podzimní část, po které Blansko jako nováček soutěže figuruje na čtrnáctém místě?

Zatím to jako úspěch brát nemůžeme, protože z druhé ligy asi spadnou dva moravské týmy, tudíž záchranu zajistí třinácté místo. Myslím si, že jsme odehráli hodně vyrovnaných duelů i se soupeři z horní poloviny tabulky. Mrzí nás, akorát velký počet zápasů, které jsme prohráli o gól. Od Blanska před sezonou nikdo nic nečekal a všichni ho pasovali jako jasného adepta na sestup. Všem jsme ukázali, že se s námi musí počítat.

Vytvořili jste v kabině dobrou partu?

Nemůžu říct nic špatného, všichni pracovali skvěle. Nikdy se nestalo, že by někdo ze starších hráčů seřval mladého, když se něco nepovedlo. U ostatních týmů jsem pozoroval, že se jim dvě, tři věci nepovedly a hned po sobě začali křičet. Netvořily se u nás žádné skupinky, byli jsme jedna velká rodina.

V Blansku jste dostal přednost před stálicí Davidem Juranem, kterému nevyšlo angažmá v Bulharsku. Vycházíte spolu dobře a nevadilo mu, že nechytá?

Když jsem se k mančaftu připojil, tak David laboroval se zraněním. Proto jsem odchytal první zápasy a už v bráně zůstal. Nikdy mi nedělal žádné naschvály a jsme kamarádi. Bohužel post brankáře je takový, že chytat může jen jeden. Nemůžu o něm říct nic špatného a výborně se mi s ním spolupracovalo.

Vidíte nějakou šanci se prosadit ve Zbrojovce, kam se vracíte po půlročním hostování na zimní přípravu?

V současné době je pro mě asi nejlepší cesta další hostování. Sice bych si vážil, kdybych byl člen prvního týmu, ale jako mladý brankář potřebují nabírat herní zkušenosti v dospělém fotbale. Zatím nevím, kde budu na jaře chytat, ale případný návrat do Blanska nezavrhuji. Byl jsem tady nesmírně spokojený.

Pravidelně nastupujete také v mládežnických reprezentacích, ale v lednu vám bude dvacet let a posunete se výš. Cítíte šanci se prosadit do dvacítky?

Na poslední akci reprezentace do dvaceti let mě trenéři nominovali mezi náhradníky. Když jsem viděl svoje jméno, velice mě to překvapilo. Určitě mi pomáhá, že jsem na podzim hrál mezi muži. Pokud se člověk podívá na soupisku juniorské reprezentace, tak všichni nastupují za první mužstva. Příští rok bych měl mít větší šanci se do reprezentace dostat, ale musím dál tvrdě makat.

Vzpomínáte i na to, že jste v reprezentaci nastupoval s Davidem Záleským, se kterým jste oba hráli ve stejné době za Zbrojovku?

Nikde jinde jsem takovou raritu snad ani neviděl. Zbrojovka se tak mohla pyšnit, že má oba brankáře v mládežnické reprezentaci. Jsme výborní kamarádi, David má za sebou víc reprezentačních srazů, takže mi někdy taky radil. Třeba co má který trenér rád. (smích)