Češi postoupili na šampionátu, který hostil ukrajinský Kyjev, až do finále. V posledním utkání turnaje ale podlehli Kolumbii 1:4 a museli se spokojit se stříbrem. U zisku cenného kovu nechyběl přímo na hřišti ani Záleský, jenž kromě finále odchytal i další duely. Například se podílel na postupu ze semifinále proti Moldavsku (3:2) či na remíze z prvního duelu s Kolumbijci v základní skupině (5:5). Během ní Česko porazilo ještě Gruzii (3:1) s Indií (14:0).

„Celkové hodnocení určitě vyznívá dobře. Být vicemistrem světa je velká paráda, akorát to ještě chvilku po finále bolelo,“ říká Záleský. Důležitá však je super parta, která se na mistrovství sešla – ať už spoluhráči nebo realizační tým. „Organizačně bylo všechno skvěle zvládnuté a nachystané,“ vyzdvihuje.

Ve finále se Kolumbie nakonec prosadila čtyřikrát, což bylo o gól méně než ve skupině. Češi ovšem mířili přesně pouze jednou, když je pořádně trápil brankář soupeře. „Kolumbijci na nás ve finále vletěli. Už ve skupině byli úžasní s balónem, rychlí a fantastičtí. Ale i přesto bych řekl, že vyhrál šťastnější tým,“ podotýká reprezentant.

Foto: Malý fotbal

Zkušenost z reprezentační akce? Něco nenahraditelného. Vždyť Záleský už před šampionátem říkal, že si nominace neskutečně váží a že si turnaj užije v jakékoliv roli. Klidně i z lavičky. Nakonec odchytal z každého duelu aspoň pasáž a mohl celkově bilancovat.

„Byla nějaká nervozita, protože jsem nechtěl nic pokazit. Česká reprezentace staví na tom, že hrává hodně s gólmanem, takže jsem nechtěl chybovat,“ vysvětluje opora FK Blansko. Záleský se proto snažil hrát stylem, aby nedostával laciné trefy. Třeba že by ho protivník přehodil po jeho nepřesnosti. Mohlo ho tak těšit, že se nepříjemných situací vyvaroval.

S osobními výkony na mistrovství světa je Záleský spokojený. „Snažil jsem se odvádět to nejlepší, co šlo. Byl jsem velmi rád za důvěru trenérů odchytat finále, jež mi dodávala při zápase sebejistotu,“ přiznává. Zrovna však finálová prohra byla tím, co ukončilo pět a půl roku dlouhou sérii juniorské reprezentace bez porážky.

„Absolutně jsem to nevnímal. Když něco takového berete v potaz, cítíte povinnost a svazuje vás to,“ upozorňuje čtyřiadvacetiletý gólman. Ke každému utkání zkrátka přistupoval na maximum a statistiku neřešil. „Že tým přes pět roků neprohrál, je fantastické, ale jednou to přijít muselo. I když to přišlo v tu nejnešťastnější chvíli,“ uznává.

Malý fotbal je sportem, jehož popularita v posledních letech roste. Kudy v něm tedy vede cesta až do reprezentace? „K malé kopané jsem se dostal přes Kubu Prokeše, který mě oslovil s nabídkou zkusit si zahrát za družstvo CZ Spieler v Brně. V tamní nejvyšší soutěži,“ přibližuje brankář. Nastoupil tak do prvních dvou duelů svojí kariéry v malém fotbale.

„Úplně jsem si po těch zápasech nemyslel, že to bude sport pro mě. Ale nějak to vykrystalizovalo do podoby, že jsem si ten sport hodně oblíbil,“ hodnotí Záleský. A zde se rozjela cesta do národního mužstva.

Brzy se objevily první nominace do výběrů. „Postupem času si mě vytáhl pan trenér Táborský do reprezentace Brna, z čehož jsem měl radost. Dává tomu srdíčko, postavil malou kopanou na úplně jinou úroveň a jezdíme na srazy rádi,“ podotýká Záleský. Pozitivní náladu se dařilo převádět i na hřiště, což znamenalo řadu brněnských úspěchů.

Když však fotbalista hraje malou i klasickou variantu svého oblíbeného sportu, musí je umět skloubit. „Občas se objeví nějaké komplikace, kdy například kvůli velkému fotbalu nestihnu zápas v malé kopané. Případně ho stíhám jen taktak,“ uvažuje blanenský gólman. Dělat oba sporty ovšem není nic nemožného. „Spojit to lze, i když je dost tréninků a ‚malou‘ hrajeme o devíti večer. I když se vracím domů unavený, vracím se zároveň spokojený, že jsme vyhráli,“ usmívá se Záleský.

„Úplně jsem si nemyslel, že malá kopaná bude sport pro mě.
Ale nějak to vykrystalizovalo do podoby, že jsem si ji hodně oblíbil.“

Při Záleského absenci šel do základní sestavy Petr Nešetřil. Další brankář Blanska prokázal svoji kvalitu, když podal dva solidní výkony a pomohl k postupu v poháru přes Start i ke třem bodům s Dolním Benešovem. „Blansko jsem sledoval vždy ve volných chvílích na Onlajnech. Co se týče konkrétně Péti Nešetřila, nemám ucelenější odezvu, jak se mu osobně vedlo. Onlajny nepsaly, že by pochytal něco zázračného ani naopak, že by něco pokazil,“ komentuje.

Záleský se tak vrací do klubu s motivací před novými souboji. „Se svými výkony zkraje ročníku jsem spokojený. Odjížděl jsem na reprezentaci s vědomím, že jsme vyhráli těžké utkání v Jihlavě. Byl jsem proto celkem klidný a s čistou hlavou jsem si mohl šampionát užít,“ těší ho. Pozitivní pocity má také z kádru, jenž aktuálně v Blansku působí.

„Když jsem se do Blanska vracel z hostování ve Znojmě, upřímně jsem měl strach, jak to bude vypadat. Devadesát pět procent týmu odešlo, protože hráči měli profesionální smlouvy,“ nastiňuje počáteční obavy. Ty se však nepotvrdily. „Myslím si, že tým soupiska je postavena dobře. Je potřeba nabrat nějaké zkušenosti, nicméně tým na MSFL určitě máme. Bez problému,“ uzavřel Záleský.

Autor: Tadeáš Mima
Foto: Malý fotbal