Dominiku, během letošní sezóny pravidelně nastupuješ v blanenském A-týmu, se kterým kralujete divizní tabulce, jaké v současnosti prožíváš fotbalové období?
Co se týče fotbalu, tak si momentálně nemůžu stěžovat. Máme hodně kvalitní tým, plný velmi dobrých hráčů, a proto si velmi vážím každé příležitosti, kterou mi trenér dá. Jsem moc rád, že se dostanu tolikrát na hřiště. Fotbal mě momentálně hrozně moc baví a doufám, že to jde vidět i na předvedených výkonech. Výsledky zatím máme stoprocentní a doufám, že to tak zůstane co nejdéle.

Na začátku října jsi jako člen reprezentačního týmu do 21 let vybojoval společně s bratrem Michalem titul mistra světa v malém fotbalu, řadíš tento počin na pomyslný vrchol své dosavadní kariéry?
Ano, titul mistra světa řadím jako vrchol mé dosavadní kariéry. Byla pro mě čest reprezentovat naši republiku na největší malofotbalové akci a jsem opravdu šťastný za to, jak to dopadlo. Každopádně tím pro mě nic nekončí, spíš naopak. Chci se dál rozvíjet v tom, co mě baví, a rád bych do své sbírky přidal v budoucnu další úspěchy, jak v malém fotbale, tak i ve fotbale normálním.

Jak bys popsal tvůj vztah mezi fotbalem a malou kopanou? Kde se cítíš silnější, respektive jaká pozitiva skýtá provázání těchto dvou sportů dohromady?
Je těžké říct, kde se cítím silnější, protože jsou mezi těmito sporty značné rozdíly. Malý fotbal je více svázaný taktikou, kdežto fotbal je více takový otevřenější, což je dáno i velikostí hřiště. Každopádně se jak ve fotbale, tak i v malém fotbale snažím využít své přednosti, na kterých neustále pracuji, a těmi jsou rychlost a technika s míčem, kterou si také procvičuji na futsale, jenž mi v tomto směru také pomáhá. Oba sporty ale miluji a jsem moc rád, že je oba zvládám hrát, včetně futsalu samozřejmě.

Letošní MS v malém fotbalu do 21 let se konalo v Praze, měl jsi alespoň trochu času navštívit s týmem nějaká místa, památky?
Na procházení města a navštěvování památek nebyl vůbec čas. Před MS jsme měli ještě krátký kemp, který trval 3 dny. Během kempu jsme každý den trénovali 2x denně a měli i přátelské utkání s výběrem Prahy. Takže program byl velmi časově i fyzicky náročný. Před přátelským utkáním jsme však mohli zajít do obchodního centra Chodov, které bylo blízko hotelu, takže alespoň to jsme brali jako odreagování. Jinak jsme se pohybovali v hotelu, kde jsme měli vše potřebné a také potom v hale.

Na jaře jsi úspěšně zakončil své působení v dorosteneckých kategoriích. Co říkáš na současnou situaci tvých bývalých spoluhráčů v Moravskoslezské dorostenecké lize?
Byl jsem moc šťastný, že jsem klukům mohl pomoct k postupu do 2. nejvyšší dorostenecké ligy, zároveň mě ale trochu mrzí to, že už si to s nimi nemůžu zahrát. Každopádně se snažím občas zajít na domácí zápasy a kluci to zvládají velmi dobře. Soupeře mají velmi kvalitní, a i přesto se drží v popředí tabulky, což je paráda. Hlavně si ale myslím, že jim to dá i hodně do budoucna, co se fotbalovosti týče a to je jen dobře. Fandím jim a doufám, že se jim takhle bude dařit i dál.