Michale, k týmu staršího dorostu jsi nastoupil v polovině dubna, kdy mužstvo z úvodních 5 zápasů uhrálo pouhé 3 body a záchrana v soutěži se jevila jako téměř nereálný úkol. Kdekdo by trénování za této obtížné situace odmítl, ty jsi však výzvu přijal. Co tě přimělo k tomu přijmout tuto nabídku, rozhodoval ses dlouho?

Tak předně bych zmínil, že na přijetí nabídky trénovat st. dorost jsem měl pouhých 24 hodin, takže času na přemýšlení o přijetí nabídky moc nebylo. Nabídku jsem přijal hlavně z důvodu, že jsem v Blansku fotbalově vyrůstal a že mi není lhostejný blanenský fotbal a jeho úroveň.

Pro hráče musela být mizerná série a postavení v tabulce psychicky náročné. Co bylo nejdůležitější změnit při Tvém příchodu k týmu?

Máš pravdu, postavení v tabulce a počet proher byl přímo tristní, ale já jsem věřil ve schopnosti týmu, že s tou kvalitou hráčů, co máme, jsme schopni se zachránit. Při mém příchodu jsme s realizačním týmem museli změnit nastavení hráčů z hlediska přístupu k tréninkovému procesu a radikálně jsme překopali herní rozestavení během zápasu. Dále jsem během prvního zápasu zjistil, že kluci mají fyzický fond na cca 60 minut hry, na čemž jsme museli okamžitě začít pracovat. Ale musím kluky velice pochválit, že po prvním zápase, ve kterém si doopravdy hrábli na úplné fyzické dno, se jejich přístup k tréninkům radikálně změnil. Změnili jsme také herní rozestavení a způsob herních činností v zápasech, abychom nedostávali tolik laciných branek a zároveň abychom více branek vstřelili. To si myslím, že se podařilo, jak z hlediska bodového přídělu, kdy jsme z posledních 9 zápasů získali 22 bodů z možných 27 oproti 16 bodům z 21 zápasů, a také z hlediska vstřelených a obdržených branek, kdy jsme v již zmíněných 9 zápasech vstřelili 28 branek a 9 obdrželi oproti 40 vstřeleným a 68 obdrženým brankám z 21 zápasů.

Při Tvé premiéře jste dokázali zvítězit ve Žďáru nad Sázavou 1:0. Byla tato těsná výhra tím rozhodujícím okamžikem, který změnil psychiku hráčů a tím nastartoval vaši skvělou sérii?

Ve Žďáru nad Sázavou se nám doopravdy podařilo vyhrát, ale myslím, že to nebyl ten rozhodující krok pro změnu psychiky. Ten byl až v domácím zápase proti FŠ Třebíč, kde jsem viděl obrovskou změnu v nastavení hráčů, že si nejdou pouze zahrát pěkný fotbal, ale že se jdou tzv. „poprat o vítězství“ a že chtějí za každou cenu vyhrát. Dalším zlomovým utkáním bylo domácí utkání s Pelhřimovem, kdy jsme po první půli vedli 2:0, ale kluci absolutně podcenili vstup do druhého poločasu a soupeř po 8 minutách druhé půle srovnal. Tým se ale zvedl, utkání nakonec převrátil na svoji stranu, a to si myslím, že byla obrovská změna oproti předcházející části sezóny.

Tým, který z 5 jarních kol pouze jednou zvítězil, ve zbývajících 9 zápasech připsal 7 výher, 1 remízu a 1 prohru, přičemž zmíněné 2 zápasy bez vítězství byly s prvními dvěma celky tabulky. Jak je možné, že se stejnými hráči se najednou dařilo získávat body?

Samozřejmě část je o štěstí, ale hlavně jsme úplně změnili přístup kluků jak k tréninkovému procesu, tak i přístup k zápasům. S některými staršími kluky ročníku 2004 a 2005 jsme museli mít rozhovory na téma přístupu k týmu a vůdcovství a musím říci, že tito kluci se toho zhostili na jedničku. Najednou začala fungovat kabina a vztahy mezi hráči a trenéry.

V tabulce nakonec končíte na skvělém 11. místě. Kdy jsi začal věřit v záchranu?

Já věřil v záchranu od prvního dne, co jsem tým převzal, jinak bych tuto výzvu nepřijal. Ale dalo by se říci, že po domácím zápase s Pelhřimovem jsem byl přesvědčen, že záchrana je naprosto reálná. A dle mého názoru mohlo mužstvo st. dorostu skončit mezi prvními čtyřmi celky v soutěži.

Kdo patřil k tahounům mužstva, na které ses mohl na hřišti spolehnout?

Já bych nikoho úplně nejmenoval. Samozřejmě, že v týmu byli nadstandardní hráči, ale myslím, že jsme hráli jako tým, takže veškeré zásluhy jdou za celým týmem. Tím nemyslím jen základní jedenáctku, ale myslím tím všech cca 18 hráčů týmu a realizační tým, kde kromě mne byli ještě Leoš Farník a Petr Šíp, jimž patří také velký dík za odvedenou práci.

Na který z 9 zápasů pod Tvým vedením nejraději vzpomínáš?

Nejraději vzpomínám na utkání s Kroměříží (suverénní vítěz soutěže, pozn. redaktora), kde jsme vyválčili cenný bod po remíze 1:1. Soupeř měl v zápase jedinou šanci, a to penaltu, kterou Adam Pernica zlikvidoval. My jsme poté dali obě branky, jak do soupeřové, tak do naší sítě. Zde se ukázalo opravdové srdíčko kluků, co jsou schopni fyzicky podstoupit pro úspěch v utkání. Po tomto utkání všech 11 našich hráčů zůstalo ležet na trávě z důvodu absolutního vyčerpání a odevzdání veškerých sil. A samozřejmě chci opět zmínit domácí utkání s Pelhřimovem, kdy jsme ukázali obrovskou mentální a fyzickou připravenost.

Před působením u dorostu jsi v Blansku trénoval mladší i starší žáky. Naplňuje Tě více práce u menších fotbalistů nebo u dorostu?

Dalo by se říci, že mne naplňuje práce jak u starších hráčů (dorost, muži), tak i u mladších hráčů (od přípravek až po žáky). Každá věková kategorie má svá specifika a pokud je člověk, myšleno trenér, pochopí, tak by mu mělo být asi úplně jedno, jestli trénuji 5leté děti nebo 30leté fotbalisty, ale to je pouze moje vnímání trénování.

Budeš u mužstva pokračovat i v další sezóně?

V další sezóně již pokračovat nebudu. Domluva s vedením klubu byla pouze do konce sezóny. Jak se blížil konec sezóny, tak přišla nabídka od vedení blanenského klubu, ale já jsem ji s díky odmítnul, protože si chci dát nějaký čas pauzu od trénování a chci se více věnovat rodinnému životu.

Gratulujeme k záchraně a děkujeme za rozhovor!

Autor: Zdeněk Veselý ml.