Po roce návrat do Blanska s divizních Svitav. S jakými pocity jsi se vracel do domácího prostředí?

Já můžu především říci, že jsem se vyloženě těšil na domácí zápasy, protože tu atmosféru na našich domácích utkáních, kterou diváci vytváří, nám může hodně týmů v divizi závidět. V Blansku jsem vyrostl a moc si přeji, aby se zde hrála co nejvyšší soutěž na dobré úrovni. Divize Blansku určitě sluší. Pocity jsou samozřejmě pozitivní.

Co se po roce v Blansku změnilo? Tou největší změnou je určitě postup do divize…

Bezpochyby, změnila se soutěž. Jsem rád, že se podařilo postoupit zpět do divize, protože krajský přebor je pro Blansko málo na to, jaké soutěže se zde v minulosti hrály. Trošku jsem měl obavy, jak to bude fungovat v kabině, protože přeci jen některé kluky jsem tu neznal. Myslím si, že parta je tu při nejmenším výborná. Všichni kluci jsou v pohodě a velmi rychle jsem mezi ně zapadl.

Z Blanska jsi odešel v době, kdy na jeho lavičce působil Karel Jarůšek. Nyní si se vrátil do Blanska v době, kdy je členem výkonného výboru. Hrála jeho osoba nějakou roli ve tvém návratu?

Když skončila podzimní sezóna ve Svitavách, tak mě pan Jarůšek kontaktoval. Určitě jeho jednání v tom mělo velkou roli. Bavili jsme se o situaci v Blansku. Osobně jsem tomu kladl velký význam, že mě oslovil. Bohužel ve Svitavách se stalo to, co se stalo. Nechtěl bych se v tom nějak víc probírat, jsem prostě rád, že můžu být zpět v Blansku a pomáhat mu v divizních utkáních.

Ve Svitavách sis zahrál kvalitní soutěž – divizi C. Měl jsi to blíž do školy do Pardubic a navíc tě trénoval Zbyněk Zbořil, který v Blansku působil před čtyřmi a půl roky…

Přiznám se, že když mi trenér Zbořil minulou zimu volal, tak jsem byl hodně překvapený. Nakonec jsem jeho nabídku přijal. Vyhovovalo mi to po stránce studijní, protože jsem mohl být na každém tréninku. Na Svitavy budu vzpomínat velmi rád, protože pod trenérem Zbořilem byla radost trénovat.

Navíc mají Svitavy k dispozici zázemí, které by mohly závidět možná i některé prvoligové kluby…

To bezesporu. Ve Svitavách je všechno na perfektní úrovni. Krásný stadion, umělá tráva, moderní kabiny. V tomto směru si tam opravdu nešlo na nic stěžovat. Tomu areálu by jistě slušela nějaká ligová soutěž.

Mrzelo tě, že jsi v červnu nemohl s Blanskem oslavit postup do divize na hřišti?

Nezastírám, že mě to určitě mrzelo, protože jsem k tomu na podzim také přispěl. Během mého působení ve Svitavách jsem však Blansko pozorně sledoval. Když jsem se pak dozvěděl, že postoupilo, tak mě to moc potěšilo.

Na působení ve Svitavách budeš určitě vzpomínat v dobrém. Zahrál sis kvalitní soutěž divizi C, která je kvalitnější, než moravská D. Navíc jsi měl možnost si zahrát s futsalisty Michalem Belejem, Michalem Seidlerem, Martinem Brůnem či s ex-ligovým Ivem Svobodou nebo třeba s boskovickým Ondřejem Paděrou…

Sice jsem byl ve Svitavách pouze jeden rok, ale zanechaly na mě velký dojem. Byli tam výborní hráči jako Michal Belej, Michal Seidler, Ivo Svoboda pro mě osobně jím je také Ondra Paděra, který se stal mým výborným kamarádem, s nímž jsem si hodně rozuměl. Moc rád jsem ho poznal a doufám, že se s ním ještě během fotbalové kariéry potkám. Velmi rád budu vzpomínat na pana Zbořila, který je jednak výborný trenér ale i výborný člověk, jak jsem ho po osobní stránce mohl poznat. Mým takovým snem je, abych si pod jeho vedením mohl ještě někde zahrát. Myslím si, že fotbal, který jsme ve Svitavách hráli, měl určitou kvalitu, a i když se nám někdy tolik nedařilo, tak v kabině to klapalo dobře. Nebojím se říct, že to byl fotbal na poloprofesionální, ne-li profesionální úrovni. Hráči ke všemu přistupovali velmi zodpovědně. Nikdy si nedovolil udělat
na hřišti nebo i mimo nějaký průšvih.

Který spoluhráč ti nejvíce pomáhal?

Asi by byla velká chyba, kdybych nezmínil Ondru Paděru. Za ten rok mi hodně přirostl k srdci. Do Svitav jsme spolu cestovali. Je to nejenom výborný fotbalista, ale i výborný kluk. Hodně jsme si sedli. Na druhou stranu ve Svitavách nebyl nikdo, kdo by mi nějakým způsobem vadil. Byli tam výborní kluci do kolektivu, v kabině nám to fungovalo. I když někdy nebyly výsledky podle našich představ, tak kabina nepřestávala žít. Především ti kluci, kteří hrávali vyšší soutěže, tmelili partu a my mladší jsme se od nich měli se stále co učit.

Během ročního působení ve Svitavách jsi proti Blansku stihl odehrát tři přátelská utkání. Jaké to byly pro tebe pocity?

Před zápasem jsem se vždy těšil. Bylo to pro mě takové zpestření. Ale měl jsem strach, abych neudělal nějakou chybu a nebyl za hlupáka.

Nakousli jsme kvalitu divize C. Jak bys ji porovnal s moravskou divizí D?

Nechci snižovat kvalitu moravské divize, ale ty české divize mají velkou kvalitu proto, že tam hraje velký počet „vysloužilých“ fotbalistů z ligových týmů, jako třeba v Turnově proti nám hrál Petr Papoušek a Tomáš Janů, za Jirny hrál Marek Kincl, Jaromír Jindráček a další. Každý tým měl vždy v kádru nějakého bývalého ligového hráče, který do hry přinesl kvalitu. Bylo těžké proti takovým týmům hrát, ale myslím si, že my jsme se s tím ve Svitavách poprali dobře.

V divizi D by tedy Svitavy pravděpodobně hrály v horních patrech tabulky?

Nebojím se říct, že kdyby Svitavy hrály divizi D v sestavě, kterou jsme tam před půlrokem měli pod panem Zbořilem, tak by určitě usilovaly o postup do MSFL.

Ve Svitavách působení futsalisté Michal Belej, Michal Seidler a Martin Brůna. Nelákali tě, abys rozšířil sestavu Tanga Brno?

Mě osobně kluci do Tanga nelanařili (smích), ale vím, že ostatní kluky lákali, aby do Tanga šli hrát. Na futsal bylo ve Svitavách více šikovnějších kluků, než jsem já.

Nelákalo tě někdy si futsal vyzkoušet, nebo ho sleduješ pouze jako divák?

Musím říct, že když jsme ho hráli na různých turnajích se školou tak mě dost bavil, protože mi vyhovovala hra na palubce.
V kariéře jsem si vybral velký fotbal a rozhodně to nechci měnit. Ani by to moc nešlo kombinovat ještě se školou a bylo by mi líto na úkor futsalu opustit velký fotbal.

Po roce přišel návrat do Blanska, které například tak kvalitním zázemím, jako mají Svitavy, nedisponuje. Jaké to bylo z tohoto pohledu?

Příliš jsem to neřešil, jaké to tady je. Těšil jsem se prostě návrat do mateřského klubu, na diváky na domácí zápasy a na to, že to tu znám a nemůže mě nic až tak překvapit. Po těch čtyřech odehraných utkáních můžu říct, že jsem rád, že jsem se vrátil. Za to, jak se nám teď výsledkově daří, jsem moc rád.

V zimní přípravě jste sehráli několik přípravných utkání s týmy z nižších soutěží. Konfrontace s divizními týmy vám příliš nevyšly, ale v mistrovských utkáních to zdá se žádnou roli nehraje…

Byl jsem docela překvapený, že jsme hráli tolik utkání s týmy z nižších soutěží. Osobně bych přivítal zápasy s těžšími soupeři, kteří by více prověřili naši defenzívu, abychom věděli, jak hrát proti silným týmům. Na druhou stranu kromě prvního utkání
ve Vyškově jsme do jara vstoupili velmi dobře a z tohoto pohledu můžeme zimní přípravu hodnotit jako povedenou.

Blansko posílili Petr Čoupek, Jan Koudelka a vrátil se Michal Skoupý. Společně s tebou jste všichni členy základní sestavy. Jak hodnotíš přínos nově příchozích hráčů?

Petr Čoupek má přes sto ligových startů, je to naše jistota, navíc výborný kluk do kabiny. Na hřišti si vždy odehraje to svoje. Jsem moc rád, že je v našem týmu. Michal Skoupý je mladý perspektivní kluk do budoucna. U Honzy Koudelky asi všichni vidí, že je pro naše mužstvo hodně platný. Čekaly si od něho góly, které dává, takže nikdo na něho nemůže říct něco negativního.

Před odchodem z Blanska jsi nastupoval nejčastěji po boku Josefa Mašky ve středu obrany, někdy jsi nastupoval na pozici defenzivního záložníka. Na jaře jsi odehrál tři utkání na levém bekovi a jedno ve středu zálohy. Dá se říct, který post ti více vyhovuje, nebo platí, že jsi univerzálním typem hráče?

Ve Svitavách jsem hrával převážně krajního obránce. Když jsem se vracel do Blanska, tak jsem předpokládal, že se vrátím
na post středního obránce. V přípravě jsem tam pravidelně nastupoval, první zápas ve Vyškově jsem ale přesunul na levého obránce, což mě trošku překvapilo. Ve Svitavách jsem tam však hrával, takže to pro mě nebylo nic nového. Osobně se nejlépe cítím v obraně, ale pokud trenér cítí potřebu mě využít v záloze, tak s tím nemám problém. Důležité je, abych podával kvalitní výkony a byl platný pro tým.

Po prohře ve Vyškově jste v následujících třech utkáních inkasovali pouze dvakrát, s čímž můžete být spokojeni…

Spokojeni jsme. Pokud tým neinkasuje, tak vždy minimálně bod uhraje. Hlavně si myslím, že je to vizitka celého týmu, ale především brankáře Davida Jurana, který nás několikrát hodně podržel. V Bystřici na něho šli třikrát domácí sami a David je vychytal. Má teď výbornou formu a já mu přeju, ať mu ještě dlouho vydrží.

Na druhou stranu problém nemáte ani v útoku, když ze dvou posledních utkání máte skóre 9:2…

Je to trošku paradox, hrajeme o udržení divize a dali jsme soupeřům tolik branek. Máme výbornou útočnou dvojici, která minimálně z každé druhé šance dá gól. Z pohledu diváků je dobře, že padá tolik branek, protože jich chtějí vidět co nejvíc. Na zápasy, které končí 0:0, nikdo chodit nebude a jsou to vlastně vychozené peníze. Pokud to skončí 4:3, tak to baví každého.

V mužstvu je stále hodně hráčů, včetně tebe, kteří v sezóně 2010/2011 pod vedením trenéra Pokoje st. vybojovali postup dorostu do divize. Těžíte i ze souhry, která už tehdy byla dobrá a pokračuje v mužské kategorii…

To je pravda. My máme hodně mladé mužstvo a hodně kluků se zná z dorostu, navíc jsme spolu hráli několik let. Myslím si, že výkon na hřišti se odráží z kamarádství z kabiny, která táhne za jeden provaz. S klukama se známe, máme i společné zájmy a odráží se to i na hřišti, kde jsme jako jeden tým a ne pouze jednotlivci.

Pro současné mužstvo je asi jediná škoda, že je dlouhodobě zraněný kapitán Radim Bubeníček, který 7. dubna podstoupil operaci kolene a na jaře vám už na hřišti nepomůže…

Radim Bubeníček to je hlavní článek naší kabiny. Je to osobnost a bez něho jsme na hřišti i v kabině oslabeni. Na druhou stranu nám to i přesto funguje a jsme schopni se i za něho se rvát o co nejlepší výsledky. Je to výborný fotbalista i kluk a
na hřišti je pro nás hodně platný. I když nemá možnost být s námi na hřišti, tak nás maximálně podporuje na trénincích a i na lavičce. Takové osobnosti by měly v blanenském fotbale fungovat i dál.

Když bychom to shrnuli na závěr, jaké převládají pocity z tvého návratu do Blanska?

Momentálně jsem nadšený. Vždycky jsem plánoval, že se sem jednou vrátím. Moc jsem se na to prostředí tady těšil, protože ta atmosféra je zde nenahraditelná. Jsem rád, že se v Blansku hraje divize a já toho můžu být součástí tohoto týmu, který momentálně klape a hrát pro blanenské diváky. Možná si to někdo moc neuvědomuje, ale na jiných stadionech jsou diváci na hráče hodně kritičtí, tady se nás snaží hodně podporovat.

Máš osobně ještě vyšší fotbalové ambice, nebo bys třeba s Blanskem rád ještě postoupil do vyšší soutěže?

Momentálně je pro mě na prvním místě škola, kterou bych chtěl úspěšně dokončit. Po fotbalové stránce jsem spokojený
v Blansku a neplánuji nic jiného. Samozřejmě se může stát, že přijde nějaká nabídky, která by byla zajímavá, tak bych nad ní uvažoval. Momentálně chci zůstat v Blansku a dosahovat s týmem co nejlepších výsledků.

Děkujeme za rozhovor.