Filipe, není tajemstvím, že vedení klubu i trenérský štáb stáli o Tvoje setrvání. Co rozhodlo o Tvém přesunu do Kuřimi?

O odchodu z Blanska jsem přemýšlel již v létě, ale tehdy jsem se ještě rozhodnul do zimy setrvat. Primárním důvodem, proč jsem nyní již nechtěl svůj odchod dále odkládat, je, že mám náročnou práci, která v kombinaci s počtem tréninků ve třetí lize a dojížděním začínala být vysilující. V červenci jsem se navíc oženil a chtěl jsem také trávit více času s rodinou. Zájmu o mé setrvání v klubu jsem si byl nicméně vědom a moc mě potěšil, chtěl bych vedení a trenérovi Kuglerovi poděkovat.

Kdy v Tobě toto rozhodnutí uzrálo?

V letním přestupovém období jsem byl již velmi nalomen, prodloužení smlouvy o půl roku do zimy tak bylo kompromisním vyústěním touhy odejít do nižší soutěže a zároveň neopustit klub v době, kdy odcházelo velké množství opor.

V Blansku jsi působil 4,5 roku, během té doby se zde vyměnili i čtyři trenéři. Na které období nejraději vzpomínáš?

V prvé řadě bych chtěl poděkovat všem trenérům, pod kterými jsem měl možnost v Blansku působit. Může to znít jako klišé, ale každý z nich mě naučil něčemu novému a jsem jim za to vděčný. Pokud bych však měl zmínit jedno období, během kterého jsem měl z fotbalu největší radost, tak by to bylo to, kdy byl hlavním trenérem pan Vorlický. Myslím si, že jsem pod ním nejvíce vyrostl fotbalově i lidsky a na některé věci (fotbalové situace/způsob trénování a komunikace s hráči) jsem začal nahlížet jinak než doposud.

Který tým patřil k Tvým oblíbeným soupeřům a který naopak ne?

Nejraději jsem hrával proti Hodonínu, z nějakého důvodu jsem proti tomuto soupeři takřka vždy podal dobrý individuální výkon. Nejvíce nepříjemné byly zápasy s B-týmy prvoligových celků a zápasy s Uničovem.

Vybaví se Ti i nějaký konkrétní „nejlepší zápas“? Na který zápas bys naopak nejraději zapomněl?

Žádný konkrétní “nejlepší” zápas asi nemám. Byl jsem rád pokaždé, když se nám podařilo vyhrát. V některých sezónách výher nebylo mnoho a o to víc jsem si vyhraných zápasů vážil. V živé paměti mám poslední domácí zápas s Třincem, který je na prvním místě tabulky a který se nám v krizi podařilo porazit 2:0. Takovéto okamžiky ukazují sílu mužstva a tvoří dlouhodobé vzpomínky. Špatných zápasů bylo mnoho a ještě mnoho bude. Jak jsem zmínil výše, tak zápasy s Uničovem pro mě byly téměř pokaždé trápením.

Kdo byl Tvým největším parťákem v kabině?

Hlavním důvodem, proč jsem v Blansku působil takto dlouho, je, že kolektiv a parta v kabině byla skvělá. Těžko se mi tedy bude jmenovat jeden konkrétní parťák, protože si troufnu tvrdit, že jsem měl/mám se všemi spoluhráči výborné osobní vztahy. Pokud bych však musel jednoho vybrat, pravděpodobně by to byl Filip Holman, se kterým se bavím nejvíce i mimo kabinu.

Situace v tabulce není dobrá a jaro bude pro Blansko velmi těžké. Jak vidíš šance týmu v boji o záchranu?

Jsem přesvědčen o tom, že v aktuálním týmu jsou skvělé fotbalové individuality a hráči s potenciálem třetí ligu zachránit. Pokud dojde k potřebnému posílení v zimním přestupovém období, které je pro Blansko z mého pohledu naprosto kritické, tak věřím, že pod zkušeným trenérem panem Kuglerem šance na záchranu jednoznačně je. Klukům budu i nadále fandit a Blansko podporovat. Věřím, že se v Blansku bude hrát třetí liga i za rok.

Chceš na závěr něco vzkázat fanouškům?

Všem fanouškům blanenského fotbalu bych chtěl moc poděkovat za přízeň a podporu. Doufám, že na fotbal v Blansku si v budoucnu najde cestu větší množství fanoušků. Nemohu opomenout na kluky z uskupení The Blansko Klobása, kteří nás podporují neustále po dobu mého působení v klubu, a to i na venkovních zápasech. Počtem jich sice není mnoho, ale vliv jejich podpory je na hráče nezpochybnitelný. Prakticky je považuji za součást kabiny a budu rád, pokud dostanu šanci jim ještě osobně poděkovat. Všem příznivcům blanenského fotbalu přeji klidné svátky a úspěšný rok 2026!

Děkujeme za rozhovor!

Autor: Zdeněk Veselý ml.