Tou je Kateřina Zoubková, fotbalistka Kunštátu, která pravidelně navštěvuje domácí utkání A týmu.

Jaká byla sezóna 2013/2014 z pohledu fotbalové fanynky FK Blansko?

Vzhledem ke konečnému 5. místu byla určitě vydařená. Málokdo by před začátkem této sezony tipoval, že Blansko skončí
v tabulce tak vysoko. Pokud mám zhodnotit celou sezónu, přiznám se, že podzim jsem sledovala trošku s obavami.
Po postupu do divize kádr nebyl posílen nijak výrazněji, nakonec se s tím kluci ale vypořádali výborně. Během zimy tým posílilo několik hráčů, což bylo pro jaro zásadní. Až na nešťastný výpadek kapitána Radima Bubeníčka se sestava vykrystalizovala a ustálila, což vedlo ke stabilnějším výkonům. Nesmím opomenout důležitost kabiny, která drží při sobě. Kluci mají výbornou partu a tvoří tým, který táhne za jeden provaz.

Na co se nejvíce těšíte při fotbalových utkáních na Údolní?

Těším se na to, že kluci odehrají vždy svoje maximum, nikdy nepřestanou hrát a bojují až do konce, což se jim několikrát vyplatilo. Jejich přístup a chování je důvodem, proč do Blanska na fotbal jezdím. Nejde jen o kvalitu soutěže, ale hlavně
o chování hráčů, fanoušků a lidí okolo. Nikdy jsem na Údolní neslyšela sprosté nadávky, ať už od diváků nebo hráčů. Kluci podporují jeden druhého a snaží se nechat na hřišti úplně všechno, i když se jim ne vždy daří. Nesmím zapomenout
na přátelské prostředí, hned u vstupu se člověk pozdraví s milými lidmi, kteří se vždy usmívají a je na nich vidět, že každého diváka rádi vidí.

Máte na stadionu nějaké oblíbené místo, na které pravidelně chodíte, nebo je Vám to jedno?

Ano, mám. Chodím naproti domácí střídačce k zábradlí. Díky tomu jsem přímo u hrací plochy, což mi dává možnost hru sledovat z blízka a vnímat spoustu věcí, které z tribuny (která je poměrně daleko, i když se při dešti nejednou hodila) divák nepostřehne. Stadion na Údolní patří k těm, na kterých má divák možnost sledovat hru z kteréhokoliv místa, což je obrovská výhoda a já ji nejednou využila, například při návštěvě se psem (smích).

Které zápasy byly podle Vás nejvydařenější?

Nejvíce mi v paměti utkvěl první a poslední zápas sezóny. Na první zápas Blanska v divizi jsem se opravdu těšila, už jen proto, že znám i spoustu hráčů Rosic. Zápas klukům vyšel na jedničku, hráli kombinačně, agresivně a nebojácně. Tím soupeře zaskočili a přes překvapení všech zaslouženě brali první 3 body v divizi. Vítězství 3:1 bylo o to cennější, že se jim podařilo proti favorizovaným Rosicím, které předcházející sezónu hrály ještě MSFL. Nutno zmínit, že přijely očividně vyhrát a nepřipouštěly si jinou možnost. Poslední zápas sezóny proti Líšni kluci rovněž vyhráli, tentokrát 5:3. O tomto zápase bylo napsáno již mnohé, není třeba jej rozvádět. Pohledný a pro diváka atraktivní fotbal okořeněný 8 brankami. Skvělá tečka
za vydařenou sezónou, k tomu není co dodat, byl to fotbalový zážitek se vším všudy.

Na které bychom naopak měli v Blansku co nejrychleji zapomenout?

Myslím, že není potřeba na některý zápas zapomínat. Sport je plný výher i proher. Z výher se musí člověk radovat, z proher se musí poučit a jít dál. Každý zápas je potřeba vnímat jako další zkušenost, díky níž se posune o kus kupředu.

Dosáhl podle Vás tým svého maxima, nebo mohlo být konečné umístění ještě lepší?

To si netroufám hodnotit, nejsem součástí tohoto týmu, ani s týmem nějak blíže nespolupracuji. Konečné umístění bych přisuzovala spíše bojovnosti, disciplíně a týmové práci, než např. kvalitě hráčů a finančnímu zázemí. Tím některé kluby
v soutěži disponují, z čehož plynou obrovské výhody, ale v soutěži tyto týmy skončily daleko za Blanskem. Což si myslím jasně potvrzuje fakt, že peníze nejsou všechno. Samozřejmě je vždy ale potřeba i trocha toho fotbalového štěstíčka.

Jsou v týmu hráči, kteří Vás svými výkony zaujali?

Svoje zkušenosti a kvalitu potvrdil Per Čoupek, kterého si dobře pamatuji již z jeho působení ve Zbrojovce. Také Radim Bubeníček, který v této sezóně odehrál bohužel jen 5 zápasů, dokazoval svoji kvalitu a svými standardními výkony táhl tým
v roli kapitána. Ze zadních řad musím vyzdvihnout ještě Davida Müllera, který na mě ve svém věku působí vzadu velice zkušeně a jistě, jeho hra hlavou je výborná, což dokazuje 7 vstřelenými brankami. Byl by hřích neuvést Honzy Trtílka i Honzy Koudelky. Myslím si, že kvalitnější útočnou dvojicí v divizi nedisponuje žádný mančaft, což bylo oceněno i pozváním kluků
do krajského výběru, který vyhrál již zmiňované finále Regions Cupu. Zvláště hra Honzy Trtílka, kterého dobře znám, se mi velice líbí. Hraje dosti osobitým způsobem a vždy mě dokáže něčím překvapit.

Které atributy žena bere v potaz při hodnocení fotbalisty?

Tak tuto odpověď musím rozložit na dvě části. První pohled je na fotbalistu, jako hráče, kdy hodnotím jeho herní činnost a výkon. A ten druhý je čistě ženský, což myslím není potřeba dál rozvádět (smích). Nicméně se musím přiznat, že první, čeho si všimnu, jsou kopačky a pak hned číslo dresu.

Co je podle Vás potřeba udělat pro to, aby Blansko hrálo i v příštím roce v divizi důstojnou roli?

Určitě pokračovat ve výborné práci vedení klubu, realizačního týmu, hráčů a všech okolo. Udržet mladé domácí hráče, kteří
s každým zápasem sbírají cenné zkušenosti, právě v těchto mladých hráčích vidím obrovskou perspektivu a chuť hrát. Pokud se toto nadšení a zodpovědnost udrží, bude hrát i nadále Blansko důstojnou roli. Zázemí je v Blansku dobré, ale umělá tráva klubu určitě chybí. Bez té se kvalitní příprava a tréninky komplikují. Aktuální otázkou je teď i post trenéra a vyřešení situace v hráčském kádru, uzdravení se kapitána Bubeníčka. Pokud vše zůstane, nebo dojde třeba i ke zlepšení situace, myslím si, že nebude problém dosáhnout umístění na předních příčkách tabulky. Vše je ale otázkou budoucnosti.

Před necelými dvěma týdny odstartovalo mistrovství světa v Brazílii. Sledujete ho, nebo Vás nechává chladnou?

Na mistrovství jsem se velice těšila, takže jej samozřejmě sleduji, jak jen to jde. Jediné, co mě trápí, je současně probíhající zkouškové období, učení pak přichází na řadu až v pozdních nočních hodinách, což se pak projevuje ospalostí v práci i
ve škole a nedostatkem času. Zatím se mi ale zázrakem daří vše skloubit dohromady.

Kterému týmu fandíte a kdo je podle Vás favoritem na celkové prvenství?

Fandím Kostarice, která mě svými sympatickými výkony velice překvapila. Je vidět, že týmy, které byly prezentovány jako outsideři turnaje, nemají co ztratit a jsou schopny se vyrovnat fotbalovým velmocím, dokonce je i porazit. Jejich houževnatost a radost ze hry je neuvěřitelná, hráči si užívají každý okamžik hry. Za favority považuji stálice v podobě Německa a Nizozemska, ale i tým Chile.

Co byste závěrem vzkázala hráčům, funkcionářům a příznivcům FK Blansko?

Určitě bych jim chtěla poděkovat za celou sezónu, která dopadla nad očekávání a odměnila všechny za jejich celoroční tvrdou práci. Do Blanska na fotbal jezdím i s kamarády velice ráda, prostředí je vždy fotbalově a přátelsky naladěno. Kluci mají výbornou partu, atmosféra v kabině je základ a odráží se to i na hřišti. I když se ne vždy daří, hráči, realizační tým a všichni okolo pro to dělají maximum. Za to jim patří velký obdiv a poděkování. Všichni, kdo mají sport rádi, vědí, že se střídají úspěchy s neúspěchy, ale bez pevného zdraví se nikdo z nás neobejde. Proto všem v FK Blansku, ať už hráčům, trenérům, funkcionářům a fanouškům, přeji pevné zdraví a spoustu radosti z fotbalu.

Děkuji za rozhovor.