Hraje se mi zde dobře, protože na divizi je tady nadstandardní tým a hrajeme dobrý fotbal. Samozřejmě věřím, že budeme ještě lepší, je potřeba se ještě víc sehrát. Přišel nový trenér a hráči, tak to potřebuje nějaký čas. S Blanskem máme jasný cíl postoupit do MSFL a tam být konkurence schopný. A hlavně chceme bavit fotbalem, aby chodilo co nejvíce diváků.
Do našeho klubu jste přišel začátkem února, dokázal jste si rychle zvyknout na zdejší podmínky a nové spoluhráče?
Se zvyknutím si na nové podmínky jsem neměl problém. V klubu vše funguje, jak má. Je o nás dobře postaráno a zázemí klubu je na dobré úrovni. Na kluky si musím ještě zvyknout hlavně na hřišti, v kabině problém nevidím.
Pokud byste zapátral v paměti směrem k vašim prvním fotbalovým krůčkům, tak kdo vás k tomuto sportu přivedl?
K fotbalu mě samozřejmě přivedl táta. Jsem z vesnice, takže jsem trávil téměř každý den na hřišti s kamarády. Potom už to bylo jen na rodičích, zda mě podpoří a půjdu někam dál. Udělali pro mě maximum a já doufám, že jsem je nezklamal a za vše jim děkuji. Těch kilometrů, co se mnou táta najezdil, bylo opravdu moc.
Během své kariéry jste prošel několika prvoligovými kluby, krátce jste působil i v Rakousku. Na kterou z těchto etap „fotbalového života“ vzpomínáte nejraději?
Vzpomínám v dobrém na všechny. Všude mi zůstalo spoustu kamarádu a potkal jsem skvělé fotbalisty. Všechny kluby, kde jsem působil, mi něco daly do života.
Největších úspěchů jste dosáhl v dresu Sigmy Olomouc, s níž jste ovládl Český pohár i Superpohár v roce 2012. Je pro vás Olomouc srdeční záležitostí?
Sigma Olomouc je pro mě samozřejmě nejvíc. Prožil jsem tam krásných osm let, kdy jsem s kluky vyhrál poháry, pak sám nejlepšího střelce ligy a také jsem si zahrál v reprezentaci. Poznal jsem tam spoustu skvělých lidí, spoluhráčů a trenérů. Za ty krásné roky Sigmě moc děkuji.
Když zrovna nemusíte na trénink nebo zápas, co rád děláte ve volných chvílích?
Mám dvě malé děti, takže volné chvíle neznám (smích).