Petře, po delší době jsi dostal šanci v základní sestavě. Jak obtížné to pro tebe bylo vzhledem k zápasovému výpadku?

Nezabýval jsem se tím, že to bylo po delší době. Šel jsem do zápasu s nastavenou hlavou a cílem, že udržíme čisté konto.

Hned v úvodu utkání jsi musel zasáhnout proti střele Rolince. Pomohla Ti tato situace, že sis pak třeba na hřišti více věřil?

Ano, je to tak. Když jsem hned v první minutě zápasu udělal dobrou věc, tak mě to nakoplo a důvěra v to, co dělám, byla mnohem větší.

Své mužstvo jsi podržel i dalšími skvělými zákroky, nadějný stav jste ale, bohužel, neudrželi. Čím si to vysvětluješ, že jste ve druhém poločase zcela vypadli z role?

Vůbec nedovedu říct, proč se tohle děje. V posledních zápasech máme druhý poločas vždy jaksi slabší. Nevím, proč. Jestli se špatně koncentrujeme po té patnáctiminutové přestávce? Nechápu to.

Jak bys popsal situace u inkasovaných branek?

Při prvním gólu nejprve proletěl míč na přední tyči. Hráč, který tam je, musí míč odhlavičkovat pryč a nenechat ho propadnout. Pak se míč po skrumáži dostal mimo šestnáctku. Byli jsme vzadu rozházení a následoval centr na zadní tyč, kde hlavičkoval volný hráč. Druhý gól z rohového kopu a zase na hranici malého vápna hlavičkuje volný hráč. To se prostě nesmí stát. U třetího gólu jsem se vracel ze standardky, kam jsem vyběhl. Brankář Hranic nakopl míč, v obraně jsme byli otevření a útočník mě poté prostřelil mezi nohama.

Výsledková krize, bohužel, dál trvá. Jak z této situace ven?

Vůbec nevím. Musíme si dát asi nějakou sešlost, už poněkolikáté, abychom si k tomu něco řekli. Když to zjednoduším, tak musíme v prvním poločase nasázet alespoň čtyři branky, abychom v tom druhém měli chladnější hlavu.

Děkujeme za rozhovor.