Eriku, v Třinci, bohužel, skončila vaše série zápasů bez prohry. Jak jsi viděl výkon týmu ze svého pohledu?

Asi to byl od nás ustrašený výkon, hlavně v první půlce. Dáme brzy gól a místo toho, abychom se drželi principů a soupeře nepouštěli do hry, si necháme dát rychlou branku po naší chybě. Máme velmi kvalitní tým, bohužel si ale občas necháme vnutit soupeřův styl, a to nás pak stojí body.

V utkání jste brzy vedli, soupeř však zanedlouho srovnal. Následovala pasáž bez větších šancí na obou stranách, ale Třinec krátce před poločasovou přestávkou stav otočil. Byl podle tebe „gól do šatny“ tím rozhodujícím aspektem, že jste zde nebodovali?

To určitě ne, vytvořili jsme si dostatek příležitostí ke srovnání, ale nedokázali jsme je zužitkovat. Druhý poločas jsme předvedli dobrý výkon a mohli se dostat zpět do utkání. Bohužel jsme toho nevyužili. Většina týmu hraje jednoduchý fotbal bez rizika, my chceme hrát odvážně a kombinačně, proto občas chybujeme a soupeř nás potrestá.

Ve druhém poločase měl soupeř řadu šancí a plno gólů zachránil brankář Nešetřil. Čím si vysvětluješ, že jste tentokráte soupeři darovali takové množství šancí?

Je to dáno stylem, kterým se chceme prezentovat. Ale v Třinci byla určitá nekoncetrovanost. Nevím, jestli to bylo dlouhou cestou nebo přehnaným respektem ze soupeře, ale chyb v obranné fázi bylo opravdu hodně. Škoda, myslím si, že Třinec není soupeř, který by nás vyloženě přejel.

V sobotu vás čeká nesmírně důležitý duel s Frýdlantem, který má na svém kontě stejně bodů jako vy. Loni jste ani v jednom případě s tímto soupeřem nezvítězili. Jaký duel očekáváš tentokrát?

V obou utkáních jsme byly jasně lepší, ale ve výsledku jsme měli z tohoto dvojutkání pouze bod. Teď už jsme dál než v loňské sezóně, i když to bodově nevypadá. Doma nepadneme, kluci vědí, co mají hrát, a pokud budeme plnit vše, tak zvítězíme. Já v to pevně věřím, znám sílu týmu a vím, že kluci se nebudou v hlavách vracet zpět, ale dívat se dopředu směrem k našemu cíli.

Současně vedeš i oba naše dorostenecké týmy, které předvádějí pěkný fotbal a výsledky jsou zatím, řekl bych, velmi slušné. Jak hodnotíš prozatímní podzimní část z pohledu staršího a mladšího dorostu a v čem tkví výsledkový vzestup?

Dva roky pracujeme na principech, hráči chtějí hrát fotbal. Tento proces jsme nastavovali na začátku, když jsem přišel k dorostu. Zůstali jsme a necouvli, teď za to sklízíme ovoce. Máme velmi mladý, vlastně nejmladší tým v soutěži, ale zároveň velmi kvalitní. Kluci jsou skvěle nastavení v hlavách. Výsledky jsou pro mě milé překvapení. Větší radost mi dělá zapojení hráčů do mužského fotbalu. Hráči se pravidelně zapojují do tréninkového procesu A-týmu a naskakují za B-tým do zápasů, což je i klubová koncepce. U mladších dorostenců je to přípravná fáze, kluci se připravují, aby byli schopni absolvovat přechod do starších. Už teď dostávají prostor, aby si zvykli na rychlejší tempo. Hodně tomu prospívá tréninkový proces, který je společný, a navíc se tu vytvořila skvělá parta. V zimě bychom opět chtěli některé hráče posunout. Zatím se nám daří posouvat a zapracovávat mladší hráče do starších kategorií. Kluci, co tu máme nadstandardní, byli oslovováni kluby z vyšších soutěží, ale rozhodli se zůstat, z čehož mám radost. Chtějí se co nejdříve poprat o místo v Áčku. Kdyby odešli, drželi by se v bublině své kategorie a do mužského fotbalu by nakoukli až na konci dorosteneckého věku. Takže jsem zatím spokojen, ale jak říkám, jestli pracujeme dobře, se ukáže až časem.

Máš za sebou více než půl roku studia trenérské UEFA A licence. Jak zatím kurz probíhá a co Ti toto studium dalo? Změnil se nějakým způsobem Tvůj pohled na fotbal?

Máme za sebou 3. blok, konkrétně anatomii, fyziologii a pedagogiku. Myslím si, že se tam od sebe učíme všichni navzájem. Jsou tam trenéři od ligových dorostů, přes ženský fotbal až po ten vrcholový. Máme dobrou partu, vždy, když odjíždíme, se už těšíme na další blok. Pracujeme ve skupinkách, což nás nutí se více poznávat a diskutovat. Někteří kluci mi závidí, že trénuji s Jirkou a mám to od něj navnímané. Je to určitě výhoda, protože Jirka byl dlouhou dobu součástí metodiky na FAČR, a proto jsem v některých věcech trochu napřed. Můj pohled na fotbal se změnil ještě před licencí, když jsem mohl pracovat s Petrem (Vašíčkem, pozn. Redaktora) a následně s Jirkou, můj pohled se neustále vyvíjí. Snažím se vzít si od každého to nejdůležitější, ale zároveň chci mít vlastní trenérskou identitu.

Mimo blanenských mužů a dorostenců trénuješ také dorost v nedalekém Žijeme Hrou. K tomu všemu ještě zmíněné studium licence. Jak se Ti daří vše stíhat a co na to říká Tvoje manželka? :-)
Je to náročné, toho času je opravdu málo. Bylo by krásné mít jednu kategorii, ale to je nereálné. Když jsem doma, tak se snažím věnovat rodině, hlavně dceři. S jejím příchodem na svět jsem si urovnal priority. Moje žena to nemá jednoduché, ale zatím to zvládá. Nemáme víkendy, svátky, ale tohle je ve fotbalovém prostředí normální, s tím jsem do toho šel. Většina fotbalových trenérů je rozvedená, Petr Vašíček mi kdysi řekl, že dokud se nerozvedu, nebudu trenér. Tak doufám, že trenér nebudu (smích).

Autor: Zdeněk Veselý ml.