V na konci zimní přestávky jste nastoupil na post trenéra B mužstva. Můžete se vrátit k tomu, jak probíhal první kontakt s klubem?

V září loňského roku jsem začal chodit se synem dvakrát týdně na tréninky přípravky a na začátku letošního roku mě oslovil, na popud trenéra přípravky Nečase, sekretář oddílu pan Jarůšek, zda-li bych neměl zájem o funkci asistenta trenéra A mužstva. Zvažoval jsem nabídku, ale jelikož mou prioritou je můj syn Lukáš a jeho sportovní růst, musel jsem nabídku z časových důvodů odmítnout a přikývl na nabídku stát se trenérem B mužstva.

S jakou představou jste k týmu přišel?

Moje představa byla a je vytvořit v B mužstvu dobrou partu a být důstojnou rezervou A mužstva. Pro hráče by neměla být ostuda hrát „jen“ za béčko. Myslím si, že zas není tak velká propast v úrovni hráčské vybavenosti mezi jednotlivými hráči divizního mužstva a hráči 1. B třídy, tudíž se budu snažit, abych „vybrousil“ takový tým hráčů a jednotlivce, kteří by byli schopni úspěšně „oživovat“ kádr A mužstva. V tom mi výrazně pomáhá a je nepostradatelným partnerem můj asistent Jirka Grim, pro fotbal zapálenej a obětavej člověk, který asi pro příznivce blanenského fotbalu není osobou neznámou.

Kolikrát týdně trénujete a jaká je skladba tréninků?

V současné době trénujeme 2x týdně s tím, že se zaměřujeme hlavně na práci s míčem a střelbu. Bohužel účast na trénincích je asi 6 - 8 hráčů a je velice těžké se pouštět do nacvičování jakýchkoliv herních variant, ať už obranných či útočných. To je ale úkol pro management klubu, aby kádr doplnil a tréninková úroveň se zvýšila.

Blanenští fanoušci Vás neznají, můžete se prosím podrobněji představit.

Je mi 43 let, narodil jsem se v Prostějově, kde jsem také započal svou hráčskou kariéru. Od přípravky až do dorostu jsem hrál za Železárny Prostějov. Poté jsem přestoupil do ligového dorostu Sigmy Olomouc a jako člen kádru ligového mužstva jsem na rukoval do druholigového VTJ Žatec a později do divizního VTJ Stod u Plzně. Po vojně jsem se vrátil zpět do tehdy třetiligových Železáren Prostějov a poté hrál v různých prostějovských klubech tehdy Župní přebor. V Prostějově jsem začal i svou trenérskou kariéru, nejprve u mužstva Sokol Para Prostějov a poté u divizní rezervy LeRk Brno. Při tomto působení jsem dovršil i trenérskou “dvojku“. Naposledy jsem hráčsky a trenérsky působil v amatérském mužstvu v belgickém Monsu. Pracuji jako profesionální voják. Zúčastnil jsem se několika zahraničních misí, v roce 2006 - 2009 jsem pracoval v Bruselu na Velitelství NATO, nyní pracuji na Krajském vojenském velitelství v Brně. Jsem podruhé ženatý, mám tři děti: Nela (19), Marian (14) a Lukáš (6). Největší mou zálibou je syn Lukáš a jeho první fotbalové krůčky a jakákoliv sportovní aktivita.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v nové funkci.